KDU-ČSL se vrací

O víkendu proběhl v Olomouci sjezd KDU-ČSL. Strana není od roku 2010 v Poslanecké sněmovně, ale její preference se pohybují už delší dobu na hranici volitelnosti, takže přitahuje pozornost médií i politiků. Sjezd navštívil i prezident Miloš Zeman, přičemž musel překousnout to, že se o něm před časem v souvislosti s jeho virózou nelichotivě zmínil první místopředseda strany Jurečka (prohlásil prý, že se prezident na ruské ambasádě opil jako mužik).

Zdá se, že v době mimoparlamentního půstu se strana přece jen proměnila. Starou lidoveckou gardu, tak či onak spjatou s někdejším Kalouskovým pokusem o neregistrované partnerství s komunisty prostřednictvím Jiřího Paroubka, většinou upozadili, dílem ji vyluxovala TOP09. S vypětím všech sil se na sjezdu podařilo nepustit do nejužšího vedení hrobníka strany Jiřího Čunka. Co to vlastně znamená a slibuje to vůbec něco?

Předseda Bělobrádek na sjezdu mimo jiné řekl: „odmítáme to, co nám současná pravice a levice nabízí, štvát proti sobě bohaté a chudé, staré a mladé, zaměstnance a živnostníky apod. Je nutné spojovat.“ Bylo by sice poněkud obtížné tvrdit, že by pravice štvala bohaté proti chudým a staré proti mladým: to by odporovalo jak zdravému rozumu, tak základním principům populismu. Strana starých zbohatlíků patří do říše Járy Cimrmana. Sdělení má však i pozitivní jádro, naše „pravice“ i „levice“ svým úporným třídním bojem českou společnost úspěšně rozeštvává, a úlohou strany, která se hlásí ke křesťanským hodnotám, by mělo být snižovat hladinu nenávisti ve společnosti. Ujištění „když nenajdeme koaličního partnera, odejdeme do opozice … ale budeme podporovat správné a rozumné věci“ slibuje nadějnější alternativu ke křečovitému „být u toho“, které stranu provázelo od Msgre. Jana Šrámka přes Josefa Luxe až k Miroslavu Kalouskovi. Uvidíme, jak dlouho to lidovcům vydrží.

Prezident Zeman ve svém vystoupení KDU-ČSL pokáral, že opisuje program ČSSD ve věci progresivního zdanění (mají snad na progresivní zdanění monopol sociální demokrati?) a program TOP09, pokud jde o církevní restituce (církevní restituce však zastávala i ODS a těžko chtít na křesťanské straně, aby nepodporovala jednoznačně něco, co konečně umožní odluku církví od státu). Doporučil jí „křesťanský humanismus“ (což je v jeho představě zřejmě jakási folklorní, plojharovsko-hromádkovská varianta „socialistického humanismu“, který pod jeho patronací ovládne druhou Českou republiku) a vysvětloval lidovcům, že nemusí být bezpodmínečně ve vládě, stačí, když podpoří každý rozumný návrh. Nemusí se prý zaprodávat, nemusí dělat kompromisy, a taky nemusí být v opozici za každou cenu. To je zjevně velmi originální projekt tj. nevládní koalice, který pro stranu, která je sice v koalici, ale nikoli ve vládě, důmyslně spojuje nevýhody bytí v koalici s nevýhodami bytí v opozici, aniž by jí poskytl něco z výhod toho obojího. Dovedete si představit, jak velká by v případě přijetí takového návrhu musela být autorita navrhovatele a/nebo hloupost osloveného?

reflex.cz 11. června 2013