Poučení z krizového vývoje na pražské radnici

Dnešní napůl překonaná krize na pražské radnici zrála dlouho a nezadržitelně. Ukazuje se, že všechny konflikty uvnitř nynější vládní koalice vedou k důsledkům sice očekávaným, ale taky neblahým.

Dlouholeté vládnutí ODS v Praze, nejprve výlučné, pak v koalici se sociálními demokraty, vedlo k tomu, že obě strany v této klíčové oblasti (po celostátní úrovni nejdůležitější) v Praze srostly oposmluvním švem. Ideově spolu neúprosně třídně bojovaly, pokud jde o dělení prebend a postů, dosáhly solidní harmonie. Nechtěným, ale nutným důsledkem této dlouhé idyly byla porážka ODS v komunálních volbách v roce 2010. Lídru ODS Nečasovi ani primátoru Svobodovi nelze upřít dobrou snahu se situací v Praze něco provést, neměli ale šťastnou ruku – nejspíš to byl úkol nad lidské síly.

Po volbách stály před pražskou ODS dvě možnosti. Logické by bylo respektovat výsledek voleb a jít do koalice s TOP09, v níž by bývalá pražská dominanta tahala za výrazně kratší konec, nebo pokračovat v oposmluvní koalici, která straně zachová její postavení – tedy do příštích voleb, kdy jí to voliči definitivně spočítají. Nalomená pražská ODS si zvolila pohodlnější druhou variantu. Tím se bojová fronta mezi skutečnou koalicí a opozicí definitivně přesunula dovnitř vládnoucí strany.

Tandem Nečas – Svoboda získal v Praze slabou a vratkou převahu nad panem Šťastným a spol. Té časem využil k tomu, aby lehce kabinetním způsobem zbořil stávající koalici a vytvořil novou, formálně vzato přirozenější, s TOP09.

Byla to však jen koalice Svobodovy části pražské ODS (pražská „ODS s lidskou tváří“) s TOP09. Aby svobodovci vůbec mohli v opozičním vnitrostranickém boji obstát, museli si udržet vedoucí roli, která byla v příkrém rozporu s volebními výsledky. TOP09 na to ráda přistoupila se správným očekáváním, že na to ODS záhy spadne na hlavu.

To se stalo teď, právě včas, rok před parlamentními a rok a půl před komunálními volbami, způsobem, který svou revolučností po všech stránkách překonává ten z roku 2011. TOP09 dosáhla souladu s protisvobodovskou opozicí v ODS a dala koaličnímu dominantovi podmínky srovnatelné s těmi, jež předložilo v r. 1914 Rakousko-Uhersko Srbsku. Poté v průběhu několika desítek minut na zasedání zastupitelstva většina v zastupitelstvu nejdřív zbavila dosud úřadujícího primátora řízení schůze, pak si odsouhlasila tajné hlasování (aby na jejich spojence z řad pražské ODS nebylo vidět) a odvolala primátora a dva klíčové radní z ODS. Další dva pak odstoupili sami, těžko mohli dělat něco jiného, a TOP09 pro tu chvíli ovládla pražskou radnici. Z čistě technického hlediska to bylo skoro dokonalé, z hlediska věcného demonstrace politiky jako umění možného v tom nejhorším slova smyslu.

Poraženým je tedy jednoznačně ODS, ale ne celá: jenom už tak oslabené pražské a vlastně i celostátní vedení. TOP09 tak vyhrála nad koaličním soupeřem v utilitární neformální koalici s opozičním partnerem (ČSSD) i s vnitřní opozicí v ODS. Vítězem je TOP09, ČSSD a pánové Šťastný a Bém.

Není ovšem vyloučeno, že TOP09 i panu Šťastnému plody vítězství brzy zhořknou. Pokud klausovci v ODS vyhrají, promění svou stranu ve vnitřně sjednocenou, leč v podstatě nevolitelnou. Tento problém zjevně neřeší. TOP09 výrazně poškodila svého koaličního nepřítele, ale sobě jako obvykle moc nepomohla. Na reputaci jí to moc nepřidá, hlavní poučení pro všechny kromě topky totiž zní: jít do koalice se stranou, jejíž spiritus movens se jmenuje Miroslav Kalousek, je totéž, jako vzít si do pelechu aligátora. Tuto zkušenost dělá v posledních letech ODS, ale učinila ji v době Špidlovy, Grossovy a Paroubkovy vlády i ČSSD. Pochybuji, že by na ni teď ve vítězném rauši zapomněla. A že by propásla příležitost, která se nabízí takřka sama od sebe: umožnit z opozice du TOP09 vládnout v Praze až do voleb, a zároveň ji po celou dobu taky z opozice pevně držet pod krkem, aby nemohla dělat vůbec nic rozumného.

reflex.cz 26. května 2013