ARCHIV

Věc: udělení bobříka vyčůranosti za měsíc listopad 2003

Poslanec Bratský se odhodlal ke zvláštnímu experimentu: chce jeden měsíc žít pouze z tzv. minimální mzdy. A my, nezúčastnění pozorovatelé jeho dobrovolné askeze, jsme zmateni: co nám chce pan poslanec svým překvapivým rozhodnutím sdělit?

Normální člověk z minimální mzdy nežije, pokud nemusí. Asi proto, že způsobů, jak se k ní popracovat, je všude kolem něho habaděj. Některé z nich jsou schůdné i pro poslance Bratského: představme si třeba, že se postaví proti politice své strany v některé zvláště citlivé věci: například vstoupí do katolické církve, prohlásí místopředsedu Zahradila za nechutného populistu a nacionalistu a začne bojovat za odškodnění pro vyhnané Němce. To by byla cesta k františkánské chudobě aktivní a bojovná.

Existuje ovšem cesta méně náročná, tolstojovská, jakási pasívní varianta té prvé. Poslanec Bratský si na plénu PS roztrhne košili, vyzná se ze svých hříchů (jak jsem mohl pracovat pro tak opovrženíhodnou stranu!), odhodí svůj mandát jako Gary Cooper ve filmu V pravé poledne svou hvězdu, a s dvěma taškami, obsahujícími náhradní pár ponožek, spacák, deku a dva demižony slivovice, se odebere do svého budoucího bydliště, do haly pražského Hlavního nádraží. To je cesta pokání a tichého uskrovnění.

Pak je tu třetí, ještě méně náročná varianta, řekněme že filantropická. Pan Bratský vylosuje z množiny našich bližních, pobírajících minimální mzdu, jednoho šťastlivce, a obdaruje jej tím, co za měsíc odříkání ušetří na svých příjmech a prebendách. Pak by se mohlo pod bedlivým dohledem televizních kamer sledovat, jak si oba s mimořádnou situací (totiž pan Bratský se svou náhlou, i když jen dočasnou chudobou, vylosovaný nuzák se svým náhlým a nečekaným bohatstvím) poradí.

Obávám se, že si náš asketa nezvolí ani tuto cestu. Co pak ale znamená jeho odříkání: připomíná odhodlání stokilové matrony držet měsíc redukční dietu, nebo ještě spíš příslušníka horních deseti tisíc, který v kostýmu žebráka odchází na maškarní ples v Opeře. Těm, kteří mají mzdu vyšší než minimální, to přijde směšné, ty, kteří musí vyjít s minimem, to nejspíš nadzvedne.

A přitom je to vlastně jen ústupek lidovému v kusu: lidé jsou přesvědčeni, že poslanci by měli pobírat minimální mzdu pořád. Jakkoli je k práci českých poslanců možno mít tisíce výhrad, tyhle představy jsou nesmyslné a krkounsky nemravné a ze zásadních důvodů by se jim nemělo vycházet vstříc. Demokracie stojí a padá s parlamentem a ti, co v parlamentu sedí, mají být podle toho odměňováni.

Pan Bratský místo toho nabízí veřejnosti jakýsi kompromis: dobře, souhlasím, minimální mzdu, ale jenom na měsíc. A pro toto rozhodnutí panu poslanci udělujeme bobříka vyčůranosti za měsíc listopad 2003. Samozřejmě s patřičnými gratulacemi.

27. listopadu 2003