Odpověď

Vážený pane Slavíku, děkuji za obsáhlý a pěkný dopis. Omezím se ve své odpovědi na poznámky polemické, protože v téhle rubrice by mělo především jít o to, vyjasnit si názory. Především, cítím se být neblahým vývojem situace tlačen k tomu, uvažovat o tom, co se děje, z hlediska toho, co by se mělo dělat (proti tomu, ale zároveň taky něco pozitivního, protože „dělat něco proti“ nestačí). A tu musím říci, že malování tykadel, kuličkové atentáty, vynášení Morany-Klause a jakobínský boj proti korupci jsou pro mne exemplární příklady toho, co se dělat nemá. První tři jsou primitivní formy protestu, které nemají vůbec žádný věcný obsah kromě toho, že jsou urážlivé a zvyšují míru hrubosti a nenávisti v české společnosti, jež je ostatně už beztoho obrovitá. Protest by měl být věcný, mít nějaký obsah a nebudit falešné naděje (viz např. vynášení Klause, když se moci ujímá někdo ještě daleko horší). Nevím, nakolik je to „nebezpečné“, ale rozhodně je to úplně k ničemu. A boj proti korupci jako ideologie je navíc nebezpečný: dovedu si představit, jak se z instituce, která se jím zabývá, může v případě politické potřeby a náležitě hysterické atmosféry ve společnosti zrodit něco jako politická policie, která dnes mnohým lidem (národoveckým fašistům zprava i z leva, a tím vůbec nemyslím jenom neonacisty, ti jsou naštěstí zatím bezvýznamní, nýbrž především ty, co mají ve zvyku vydávat se za gentlemany britského střihu, případně pokračovatele sociálně demokratického internacionalismu) bolestně chybí. Nezapomínejme, že v monstrózních politických procesech ruské éry nikdy nesmělo chybět obvinění z „korupce“, ze zlodějin apod. Proto rozdmychávání antikorupční hysterie považuju přinejmenším za nezodpovědné.

Souhlasím s Vámi, že režim nemusí být a asi ani není „ve všech svých základech dobrý“. Jsem jenom přesvědčen, že je otevřený, takže umožňuje reformu, nežádá destrukci a revoluci. To znamená, že jsou v jeho právních základech věci, na nichž se dá stavět. Uvažovat o „základním vybalancování moci, počtu politických stran, institucí a občanské společnosti, prosazení více prvků přímé demokracie a snadnějšího vzniku politických stran“ je jistě možné, ale jsou to, zdá se mi, velmi náročné úkoly v situaci kdy, abych tak řekl, „je nás málo“ (pokud můžu za nějaké my vůbec mluvit, žádné „my“ ještě nevzniklo) a je třeba – například - nějak v konkrétních, skromných a dílčích iniciativách podpořit sesouvající se demokracii. Tj. okamžik, kdy se topíme a lokáme vodu, není vhodný na to, abychom zdokonalovali svůj plavecký styl. Jde, aspoň pro počátek, o docela přízemní věci a starosti. Takové, jaké přinese den (jednou z věcí, které přinesl den, byl např. nedávný dopis ústavním činitelům ohledně inauguračního projevu prezidenta Zemana, abych si přihřál vlastní polívčičku, ale nemusí to být vždycky něco, co se týká zrovna „vysokých pater“ české politiky).

Když jsem mluvil o společné „víře v demokracii“, neměl jsem na mysli nic jiného než jakési společné přesvědčení, že demokratické prostředky jsou zásadně lepší než autoritářské a je třeba podpotovat „demokratickou praxi“, o které mluvíte vy. Co je demokratická teorie, se vyjasní nejlíp během uplatňování této praxe.

A konečně: pokud jde o nějakou budoucí „jednoduchou institucionální základnu“, dovolím si říci jen jedno. Vzniká tak, že se lidé na něčem domluví a pak se sejdou. Zatím jsme ve stádiu domlouvání, které snad dřív nebo později přeroste v to druhé. To už je ale organizačně i jinak náročné a není to např. vždycky v silách jednoho penzisty. Taky to chvíli trvá. Jsem si jistý jen jednou věcí: moderní prostředky jako např. facebook jsou sice dobré, ale jen jako nějaké podpůrné pomůcky a v okamžiku, když už je dosaženo aspoň základního konsensu. Ten by měl být domluven důkladně. Facebook sám o sobě obyčejně degraduje ve sled bojových výkřiků a hodí se nejlépe na věci jako bylo kdysi házení vajíček na Paroubka. Což nepovažuju za dobrý příklad smysluplné politické aktivity.

Zdraví Doležal