Prezident Zeman, „odsun“, dekrety

V předvečer státní návštěvy v Rakousku poskytl prezident Zeman rozhovor agentuře APA. Hovořil v něm mimo jiné i o Benešových dekretech a o „odsunu“ sudetských Němců. Prohlásil, že dekrety neobsahují princip kolektivní viny, zůstalo 10% Němců (což odpovídá počtu komunistů, sociálních demokratů a některých dalších odpůrců Hitlera). Uvedl, že „vysídlení“ vycházelo z článku XIII postupimské dohody. A přihlásil se k tomu, co řekl v r. 2002: sudetští Němci se dopustili vlastizrady a vyhnání bylo mírnější než trest smrti.

K tomu považuji za nutné poznamenat: za prvé, k deportacím z ČSR byli určeni všichni obyvatelé ČSR německé národnosti, kteří neměli čs. státní občanství. Čs. státní občanství upravoval Ústavní dekret č. 33/1945 Sb. Podle něho čs. státní občané národnosti německé nebo maďarské, kteří podle předpisů cizí okupační moci nabyli německé příslušnosti, tím pozbyli čs. státního občanství. Ostatní čs. státní občané německé národnosti pozbyli čs. státního občanství dnem, kdy dekret vstoupil v platnost. Kdo chtěl být z platnosti tohoto opatření vyňat, musel podat u příslušného Národního výboru „žádost o zjištění, že se čs. státní občanství zachovává“. O žádosti rozhodovalo ministerstvo vnitra. Mělo jít vyhověno, pokud žadatel prokázal, že zůstal věrným čs. republice, nikdy se neprovinil proti národům českému a slovenskému, a buď se činně účastnil v boji za její osvobození, nebo trpěl pod nacistickým terorem. Podmínky jsou zjevně nastaveny tak, aby jim skoro nikdo nemohl vyhovět. Okruh lidí určených k deportaci byl stanoven kolektivně, o výjimku bylo třeba žádat individuálně, a to u správních orgánů. Proto taky velká část těch, kteří nakonec směli zůstat, zůstala proto, že byla nezbytná pro zachování provozu průmyslových podniků. Byl jim ovšem zkonfiskován veškerý majetek a upřena základní občanská práva.

Pokud jde o postupimskou konferenci, o deportacích je řeč v čl. XII Protokolu o jednání a následně v č. XIII. Zprávy o konferenci. Říká se tam: „Tři vlády… uznávají, že se má do Německa uskutečnit transfer německého obyvatelstva nebo jeho složek… Jsou zajedno v tom, že jakýkoli transfer musí být proveden spořádaně a humánně.“ Vlády tedy deportace, které už spontánně probíhaly, jen vzaly na vědomí jako nutné. Je zjevné, že tak USA a Velká Británie vzaly za celou akci spoluzodpovědnost. Podmínka spořádanosti a humánnosti byla přitom vzhledem k tomu, o jak obrovské přesuny obyvatelstva šlo, v jak krátkém čase musely být provedeny, a že ti lidé byli deportováni do válkou zničeného Německa, alibistická a pokrytecká.

Pokud jde o Zemanovu poznámku, že se sudetští Němci dopustili vlastizrady a že vyhnání je mírnější než trest smrti, nechám stranou její podivnost (má to snad znamenat, že jsme je tedy mohli vyvraždit, ale byli jsme humánní, neudělali jsme to?) a omezím se na konstatování, že vlast vzniká tím, že se na jejím utváření shodnou všichni zúčastnění. Nechci zastírat hlubokou problematičnost rozhodnutí sudetoněmeckých představitelů o spolupráci s Hitlerem, jen upozornit, že pokud se tak nestane, je mluvit o vlastizradě nevěcné.

Lidové noviny 25. dubna 2013