Neberte ho až tak vážně, aspoň ne vždycky

V sobotu poskytl prezident Zeman rozhovor bavorskému regionálnímu deníku Passauer Freie Presse. Způsobil tak doma dost velký rozruch, včera např. na něj reagovali v televizi čelní čeští politici.

Tématem rozhovoru bylo na první pohled páté přes deváté: prezident si „dovede představit“, že Česká republika v dohledné době, tak do pěti let, přijme euro. Vstup Turecka do EU odmítá, naopak Rusko by se – samozřejmě ne hned, tak do dvaceti let, členem Unie stát mohlo. Středoevropské státy, které kdysi „z větší části“ patřily k rakousko-uherské monarchii, by v Evropské unii měly vystupovat společně. Odmítá výčitky, že by v prezidentské kampani používal protiněmecká klišé, používal jen antinacistická klišé. Samozřejmě si ani náhodou nemyslí, že by dnešní Německo bylo nacistické. Podporuje v naší oblasti mj. euroregiony, které by měly odstranit napětí plynoucí z minulosti.

Ve včerejších Událostech v ČT se k prezidentovým názorům na přijetí eura vyjádřili postupně premiér Nečas, předseda ČSSD Sobotka, ministři Schwarzenberg a Kalousek, vesměs víc než zdrženlivě. Podle Nečase by byla chyba stanovovat teď nějaké pevné datum vstupu do eurozóny, situace v ní je „nesmírně dynamická“ (jak diplomatická formulace!). Ostatně, o přijetí aura musí rozhodnout referendum. I Bohuslav Sobotka si myslí, že stanovovat nějaký časový harmonogram je předčasné, musíme vycházet ze stavu české ekonomiky. Karel Schwarzenberg obdivuje prezidentův optimismus, jen na samu přípravu vstupu jsou zapotřebí aspoň čtyři roky. A Miroslav Kalousek odtušil, že se to prezidentovi mluví, když stejně na to, kdy ČR vstoupí do eurozóny, nebude mít nejmenší vliv.

Myslím, že jsou to příliš vášnivé reakce: prezidentovy názory toho typu, které sdělil pasovskému deníku, patří do stejné kategorie jako jeho předvolební projekt na propojení Baltu, Atlantiku a Černého moře pomocí kanálů na Vysočině. Miloš Zeman je pragmatik: čekala ho návštěva Rakouska, kde se mj. vzhledem k povaze jeho předvolební kampaně mohl setkat i s reakcemi nepříliš vstřícnými. Eurooptimismus, odkazy na starou monarchii a na euroregiony i poukaz na demokratičnost Německa mu mohou pomoci. U české veřejnosti mu to zase v této míře až tak neublíží. A na rozdíl např. od jeho vyhlášení boje „podstatné části médií“ není třeba brát vyjádření typu: Turecko ne, Rusko ano, ale až za dvacet let, až tak vážně.

Možná že jsem ale v této věci příliš sobecký a soustředěný na svou osobní perspektivu: i kdyby se to náhodou stalo, za dvacet let už budu jistojistě tak jako tak mrtvý.

22. dubna 2013