ARCHIV

Dvojí tvář ODS

Na sklonku minulého týdne oplývali čelní představitelé ODS vstřícností k potenciálním politickým partnerům. Lidovci mají podle předsedy Topolánka program podobný jako ODS a jsou spíše středovou stranou, přičemž se zdá, že by se nyní mohli přesunout do pravého středu. Taky místopředseda Zahradil soudí, že nový předseda KDU je zejména v ekonomických otázkách o něco blíže ODS než Svoboda a hlavně není představitelem politického klerikalismu jako někteří jiní lidovci (možná že tato pasáž pak přiměla Miroslava Kalouska k tomu, aby se ve své zdravici na víkendovém kongresu ODS zaklínal, že KDU vůbec není klerikální stranou, a přísahal věrnost Benešovým dekretům; jak uvidíme, nebylo mu to moc platné).

Možné by však byly dokonce, řečeno Zahradilovými slovy, „průniky“ s jistým křídlem ČSSD. Na otázku, zda jde o ministra Sobotku, neřekl ne. O Sobotkovi se pochvalně zmínil i Topolánek. I on mluvil o možném „průniku“ s „reformním křídlem ČSSD“. ODS podle něho nemá zájem na tom, aby levici nepředstavovali komunisté, nýbrž nějaká moderní evropská levicová strana. Podle Petra Nečase lze u ministra financí spatřovat „posun“ od špidlovsko-škromachovské politickoekonomické rétoriky, a při pragmatickém přístupu k hospodářským problémům by spolupráce byla možná. Vlastimil Tlustý se domnívá, že řada sociálních demokratů si je vědoma krize, do níž stranu přivedlo dnešní vedení, řešením by mohla být společná účast na „úřednické vládě“. A objevily se i úvahy o tom, že ODS může propříště hlasovat pro rozumné vládní návrhy.

Na následujícím kongresu zazněly ovšem daleko bojovnější tóny. Předseda Topolánek vyjadřuje zásadní nedůvěru vládě, které nedůvěřuje celá česká veřejnost kromě těch, co se jí zaprodali. A volá po nesmlouvavé kritice a nulové toleranci. Poslanec Tlustý mluví o Špidlově bandě loupežníků ze Strakovky a hřímá: „trvalá je nekompetentnost představitelů sociální demokracie, kteří nic jiného než mást, lhát a odvádět pozornost neumějí“; poslanec Říman považuje za tragédii, že této zemi vládnou dva polodospělí mocichtiví holobrádci prostřednictvím paranoidního autisty (zde zjevně dostává kromě Špidly a Grosse na frak i nadějný Sobotka). Podle Petra Nečase předseda ČSSD není levicovým idealistickým snílkem, jedinou ideologií, kterou zastává, je ideologie moci (tím se výrazně liší od pánů Nečase a Římana a vůbec od politiků ODS). Svůj díl dostává ovšem i Miroslav Kalousek, jeho zapřísahání mu nebylo nic platné: „Vítězství Miroslava Kalouska není naším vítězstvím a neměli bychom propadat iluzi. Neposunuje lidovce blíže Občanské demokratické straně, protože ti se pevně identifikují se současnou vládní koalicí i s tím co dělá či nedělá. Neposunuje nás blíže ani případné povolební spolupráci, protože jak Cyril Svoboda, tak Miroslav Kalousek mají geneticky zakódován archetyp lidoveckého chování - jít s tím, kdo více nabídne, být s tím, kdo dá kousnout větší sousto mocenského koláče, spolupracovat s tím, kdo umožní uspokojit zájmy většího počtu bratří a sester.“ (Pro spravedlnost je třeba přiznat, že toto hodnocení má jakési realistické jádro).

Odlehčením v této válečné atmosféře byl pouze diskusní příspěvek Miloslava Bednáře, který vyzval přítomné k boji proti německému imperialismu a revanšismu.

Ideový kongres ODS slouží zásadním účelům. Tam, kde jde o tak svaté věci, jako je program, není místo pro politické obchodování (to přijde na řadu později, viz jaro a léto 1998). I pro politické obchodování je však třeba trvale kypřit půdu. Blaze tomu, kdo umí z jedné huby studeně i teple dejchati!, jak říkával Karel Havlíček.

22. listopadu 2003