Český politický svinčík a zázračná proměna Václava Klause

V posledních dnech zveřejnily dvě agentury pro průzkum veřejného mínění, CVVM a STEM, preference (a CVVM navíc i volební model) pro volby do Poslanecké sněmovny. Oba průzkumy se ve významných bodech shodují.

Za prvé, podle obou by ODS skončila až na čtvrtém místě, za ČSSD, TOP09 a KSČM. A za druhé, neformální blok ČSSD – komunisté by získal drtivou, nejspíš i ústavní většinu.

Pozoruhodné je i to, co oba průzkumy vypovídají o povaze spolupráce obou, jak se říká, pravicových stran. Ve volbách v roce 2010 dostaly dohromady skoro 37% hlasů, dnes podle volebního modelu CVVM by to bylo necelých 30%. Přitom TOP09 by proti volbám 2010 vůbec nepřibrala, ODS by skoro 7% ztratila. Je vidět, že spolupráce se TOP09 vůbec nevyplatila a ODS na ní pořádně prodělala.

Kdybych měl použít příměru z hmyzí říše, zdá se tedy, že TOP09 se coby dravá larva uhnízdila v útrobách tučného brouka, postupně ho uspala a znehybnila, vyjídá ho, ale dává přitom pozor, by ji nechcípl, aspoň do té doby, než se sama zakuklí a vylíhne. Pak jeho zbytky ponechá svému osudu. Protože jsem přesvědčen, že i v politice se pragmatismus musí snoubit s jistým procentem morálky, předpokládám, že ve skutečnosti chcípnou oba.

ČSSD na tom ovšem není o mnoho lépe: vytvoří s podporou KSČM vládu, samozřejmě menšinovou. Když si to přeložíme do řeči, kterou známe, bude to zase opoziční smlouva. O tom, jak vypadá, se tentokrát nikdo nedozví. Sociální demokraté nejspíš kalkulují s tím, že kdyby komunisté toho začali chtít příliš, oni požádají o pomoc zdecimovanou parlamentní „pravici“, které nezbude, než jim pomoci. Je velmi ošemetné předpokládat u třídního nepřítele takovou míru altruismu, kterou sami postrádáme.

V této situaci se zázračně proměnil Václav Klaus. Přestal být prezidentem, ale zato se stal institucí. Jmenuje se Institut Václava Klause a vydává jeden komentář za druhým. Během metamorfózy nabyl některých vlastností svého exkancléře Patra Hájka, jak o tom svědčí pasáž z druhého komentáře Institutu, věnovaná Jiřímu Dienstbierovi. Jeho nezvolení místopředsedou je podle Institutu vítězstvím politického realismu nad nepolitickou politikou, havlistickým elitářstvím, antistranickými utopiemi, směřujícími ke korporativistické diktatuře a vládě nikým nevolených zájmových skupin. To je zvláštní, člověk by řekl, že tu zvítězili protřelí partajní šíbři nad mladým nezkušeným doktrinářem lehce extrémních názorů. A všimněte si prosím toho, jak se ve formulacích Institutu učené termíny pojí s mocným nábojem emocí – podobně jako kdysi u Karla Marxe.

V Právu jsem si dnes přečetl spekulaci, že se Institut, tedy Václav Klaus, nijak nebrání případné kandidatuře do EP. Volby budou příští rok v květnu, zřejmě společně s volbami do PS. Pokud by zároveň došlo k rošádě Klaus – Zahradil, mohl by se ten druhý stát novým lídrem ODS, kdežto Klaus by zaujal jeho místo v čele euroskeptické frakce EP, čímž by získal nárok na funkci místopředsedy parlamentu. Udělal by tedy další krok ve své kariéře, a té radosti v Bruselu! Zároveň by mohl hrát roli odéesáckého Teng Siao-pchinga, protože pan Zahradil toho nejspíš sám moc nevymyslí.

Tak by české politické scéně dominovaly dvě silné osobnosti: Miloš Zeman, formálně nadstranická hlava státu s omezenými pravomocemi, fakticky otec národa v čele strany, která nese jeho jméno: do parlamentu se možná dostane, ale velkou díru do něho přitom neudělá. A Václav Klaus, neformální lídr jiné strany,o níž pro příští volby nejspíš platí totéž co o zemanovcích. Jaký pěkný příklad nikým až tak moc nevolených zájmových skupin! Oč by to bylo lepší než havlisticky elitářská, korporativistická diktatura?

reflex.cz 22. března 2013