Čtenářský dopis do MfD

Napsal jsem před týdnem do Mladé fronty dnes článek o případu komentáře Adama Drdy na rádiu Česko. Komentář zazněl na stanici v období mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby, stěžoval si na něj u Rady Českého rozhlasu publicista Štěpán Kotrba. Rada jeho stížnosti vyhověla, zodpovědní pracovníci byli potrestáni a článek zmizel z internetových stránek ČRo.

Na můj článek pak v MfD reagoval Karel Hvížďala (MFD 11. 2. t.r., „Adam Drda a blemblem jazyk“) Velmi rád bych tu dal k dispozici i link na tuto reakci, bohužel to technicky nezvládnu, MfD je na internetu přístupná jen předplatitelům a na blogu pana Hvížďaly (na serveru Aktuálně.cz), kde zveřejňuje i své články, které vyšly jinde, jsem ji nenašel. Pan Hvízdala měl mj. výhrady k tomu, že jsem napsal: „ten text lze jistě kritizovat, ale teď zrovna na to není ta pravá chvíle“. Protože jsem zrovna tohle chtěl trošku blíž vysvětlit, napsal jsem do MfD krátký čtenářský dopis. Jeho plnou verzi dávám k dispozici zde (v redakci to zkrátili, zkrácení nejsouv podstatná):

Karel Hvížďala polemizoval v pondělní MfD s mým textem o „případu Adam Drda“. Za zásadní věc považuji to, co jsem napsal: Drdův článek (jako každý jiný) lze kritizovat, ale teď na to není pravá chvíle. Pro ilustraci uvedu příklad sice vzdálený, ale přece podobný: čeští kritici vystoupení „Pussy Riot“ se pozastavovali nad tím, že dotyčné údajně zneuctily chrám, a poukazovali na jejich (jiné) pochybné akce erotické povahy. To bylo ovšem pro české pokrytce jen alibi, aby pomohli zamlžit to, o co šlo, totiž že si ta děvčata troufla veřejně vystoupit proti Putinovi. Dnes české instituce zbaběle ustupují vnějším tlakům, cíleným proti svobodě projevu, a novináři jako pan Hvížďala a pan Šídlo jim k tomu poskytují alibi: článek má taky své mouchy. Mouchy článků nejsou důvod k omezování svobody projevu. Jestli mi dnes něco připomíná někdejší „normalizaci“, je to tohle.

Bohumil Doležal

Mladá fronta Dnes 15. února 2013