ARCHIV

Hanba miliardářům!

Mladá fronta Dnes uveřejnila v sobotu pozoruhodný průzkum veřejného mínění. Šlo o to, jakou vážnost přikládá česká veřejnost některým povoláním. Jak se dalo předpokládat, největší úctě se těší učenci, nejmenší politici. Jako příklad učence je uveden Antonín Holý (mohl by to být ovšem také Karel Marx), jako příklad politika Václav Klaus (mohl by to být i T. G. Masaryk nebo Winston Churchill). Jsou jedinci, kteří v sobě obě krajnosti spojili. Tak například J. V. Stalin se v době, kdy nebyl příliš zaměstnán mordováním svých odpůrců i přívrženců, oddával bádání v oboru jazykovědy. Zřejmě proto byl svým lidem zároveň milován i nenáviděn.

Na oblibě vědců a na pohrdání politiky není ovšem nic zajímavého. Zajímavá je jiná věc: v průzkumu existují dvě kategorie: podnikatelé – ti se v české společnosti těší jistému uznání, i když zdaleka ne takovému, jako Jaromír Jágr, Václav Bělohradský nebo Lucie Bílá. A miliardáři, opovrhovaní jen o něco málo méně než politici.

A to už je přece jen zvláštní: jsou miliardáři a podnikatelé dvě zcela odlišné kategorie? To by znamenalo, že podnikáním se nedá vydělat miliarda a že k miliardě lze přijít pouze jinou cestou než podnikáním. Pokusme se načrtnout některé možnosti: nalezení pokladu na opuštěném ostrově; dědictví po bohatém strýci; výhra ve sportce (je zatím možná pouze v Maďarsku); úspěšná zlodějina; zázrak. První tři možnosti jsou totožné s pátou a náš střízlivý národ na zázraky nevěří. Zbývá čtvrtá možnost: její nosnost se u nás tradičně trochu přeceňuje. Ve skutečnosti domoci se miliardy jen a jen zlodějinou je taky tak trochu zázrak.

Připusťme si tedy, že množiny podnikatelů a miliardářů se aspoň trochu překrývají. Pak je možné konstatovat, že podnikání je našinec ochoten tolerovat, ale pouze do okamžiku, než se dotyčný dopracuje miliardy. Tím končí veškerá legrace. Vydělat si miliardu je podle všeobecného mínění v zásadě stejná potupa jako utrpět bankrot. Představme si následující scénu: zdrcený novopečený miliardář se potácí do své pracovny. Po chvíli třeskne výstřel a vdova se s pláčem vrhá na chladnoucí tělo příliš úspěšného živitele rodiny.

V očích českého člověka platí i pro podnikatele zásada „všeho s mírou“. Možná, že by měla být zakotvena v novém trestním zákoně: totiž zavedením trestného činu nadměrného obohacování. Delikvent by byl oholen o veškerý majetek jako zlotřilý baron Danglars z Dumasova románu a doživotně připoután k lopatě nebo ke koštěti. Odpovídalo by to naším lidovým a demokratickým tradicím od husitského Tábora po Vítězný únor. A skrytému přesvědčení, že úspěšné podnikání, stejně jako politika, je svinstvo.

15. listopadu 2003