Tahanice o finanční ústavu

Tento týden začne Poslanecká sněmovna projednávat vládní návrh Ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti (tzv. finanční ústavy). Jde o dosti zásadní právní normu, která volně souvisí i s tím, co od České republiky očekávají v Bruselu.

Vládní koalice dala už při přípravě zákona najevo ochotu spolupracovat s opozicí, tj. s ČSSD. Nic jiného jí ostatně ani nezbývá, bude potřebovat ústavní většinu v obou komorách parlamentu. Proto Ministerstvo financí přizvalo k projednávání návrhu i zástupce opozice.

Zatím se zdá, že to vládní návrh zákona nebude mít v Poslanecké sněmovně vůbec lehké. ČSSD jednak namítá, že k „ústavě“ neexistuje prováděcí zákon. Na tom jistě něco je, zároveň platí, že čekat na prováděcí zákon znamená odložit věc do doby, až naprší a uschne: to bude nejpozději po květnu 2014, po řádných volbách do PS, které má opozice dobrou šanci drtivě vyhrát. Napršet ovšem může i dřív – v předčasných volbách, které nejspíš dopadnou stejně.

Další výhrady opozice se týkají tak říkajíc nastavení limitů. Pokud veřejný dluh překročí 40% HDP, má to být signál pro mimořádnou aktivitu kompetentních státních orgánů. Pokud přesáhne 45%, vláda by se musela snažit snížit výdaje a předložit poslancům návrh rozpočtu, který by měl maximálně stejně velké výdaje jako předchozí. Představitelům státu by se snížily platové základny od dalšího roku o pětinu, zmrazily by se také odměny pro pracovníky ve veřejných institucích. Na těchto hodnotách by měly zůstat, dokud dluh zase nepoklesne pod 45 procent HDP. Pokud se bude dluh pohybovat v pásmu mezi 45 a 48%, musí vláda parlamentu předkládat pouze vyrovnané nebo ziskové návrhy rozpočtu. A jakmile dosáhne 50%, musí vláda požádat o důvěru. Zákon má platit od roku 2014.

ČSSD namítá, že limit 40% už byl prolomen.

Současné vládě jde zřejmě o to, zabránit té následující, aby si kupovala popularitu rozhazováním, které prohloubí veřejný dluh. Nebo jí jde o to, aby svázala budoucí vládě ruce k provádění samostatné hospodářké politiky, postavené na jiných, lepších základech než ta dnešní. Nebo o obojí: názory lidí se budou zřejmě lišit podle toho, na jaké straně dnešní politické barikády stojí.

Opozici (tedy ČSSD) jde zase o to, aby měla pokud možno volné ruce pro provádění své vlastní politiky, případně pro to, aby mohla svůj úspěch ve volbách náležitě populisticky zhmotnit. I zde se názory lidí budou lišit podle pozice na pravolevé barikádě.

Podle těch, co nepatří k barikádníkům (řekl bych, že jich je dnes zatraceně málo) by ale mělo jít o to, zda v tak zásadní a významné věci jsou opozice s koalicí vůbec ještě schopny se na něčem dohodnout. To bude významný signál, že ctí něco jako zájem státu, zájem vlasti. Pokud ne, jsou obě z hlediska vyššího principu mravního pro kočku.

reflex.cz 5. února 2013