ARCHIV

Co čeká Českou televizi?

Přiznám se, že miluji televizní reklamu. Příliš mi nevadila ani za starého režimu, i když mi tenkrát unikal její smysl. Vyráběly se věci užitečné – těch byla drtivá menšina, na pultech se ani neohřály a reklamu nepotřebovaly -, a věci neužitečné: těch byla drtivá většina a reklama jim nebyla nic platná. Obecně vzato byla tedy reklama něco úplně zbytečného, a z toho, jak vypadala, bylo cítit, že její tvůrci jsou si toho plně vědomi.

Proto i pro televizní reklamu byl listopadový převrat jakýmsi průlomem z bezútěšné šedi blátivého podzimu do divoké krásy věčného léta v brazilském pralese. Svět reklamy je ovšem světem sám pro sebe: z šotů doporučujících produkty firem Oskar, Eurotel a T-Mobile bych např. za živého boha nepochopil, kdybych to předem nevěděl, že se přístrojů, které nabízejí, nepoužívá ani ve fitness centrech, ani při skupinovém sexu, ale pouze k telefonování. Nevaž se, odvaž se! Na druhé straně je mi sympatická tvrdošíjná úpornost, s níž jsou mi den co den vnucovány vložky Allways s křidélky, a v žádném případě neberu na lehkou váhu varování před zhoubnými důsledky požívání Staropramenu, který zjevně i v docela malých dávkách dokáže změnit skupinu docela normálních lidí ve smečku rozvášněných šimpanzů. Pro tuto zjevnou prospěšnost televizní reklamy jsem ochoten taktně přejít skutečnost, že mi její tvůrci dost často tykají, což jinak nesnáším.

A hlavně: když si dnes pustím televizní přístroj v nějakém pařížském, madridském, frankfurtském nebo budapešťském hotelu, stačí pět minut reklamy a cítím se jako doma: pokaždé tytéž obrázky, slovní doprovod je mi sice často nesrozumitelný, ale co záleží na slovu!

O všechny tyto požitky mám být nyní připraven. Podle některých poslanců by měla být reklama ve veřejnoprávní České televizi úplně zrušena. Je to jedno z opatření, které má ČT donutit k tomu, aby se začala chovat odpovědně. Iniciativu převzali ministr kultury a informací Dostál a poslanci PS PČR, zejména ti intelektuálně méně nároční, sdružení v klubu ČSSD. V parlamentě panuje zejména všeobecné rozhořčení z úrovně zpravodajství a publicistiky. To je pro ČT velmi dobré vysvědčení: kdyby ministr Dostál a poslanci ČSSD byli spokojeni, byl by to varovný signál.

Ti z poslanců, kteří se nejvíc obávají o osud ČT, přivítali s nadšením reportáž, ve které jsou všichni zastupitelé paušálně, jako rasa, označeni za termity. Konečně mají v ruce ten správný klacek! Postavení ČT přes někdejší efektní televizní revoluci je ve skutečnosti velmi slabé a každá neopatrnost a nevěcnost se sedmkrát vymstí.

A tak se rodí nápady, jak veřejnoprávní televizi zmáknout. Nejpohodlnější cesta je v kapitalismu přes peníze: nezvýší se koncesionářské poplatky, zruší se reklama. Ze socialismu zase známe výhody centralizace: co se spojí, to se lépe ovládá: proto je třeba sloučit ČT a Čro. V čele tato vytvořeného koncernu by mohl stanout ministr Dostál poté, co se mu podaří zrušit všechny církve kromě Apoštolské, jež se zachrání tím, že si dobrovolně zvolí za biskupku dr. Řepovou. Pan ministr má k celostátnímu řízení publicistiky kvalifikaci a to by měl zohlednit i jeho nový titul. Publicistika v něm nesmí chybět.

Chystaná opatření jsou provázena velkou starostlivostí. „ČT si nesmí zkazit budoucnost“, varuje předseda mediální komise Skopal (ČSSD). Trochu podobně se obrací mafiánský boss k neposlušným podřízeným: mám o vás starost, hoši! Přičemž přeloženo do češtiny to znamená: ještě jedna taková vylomenina, smradi, a octnete se v sudě na dně Orlické přehrady. (To je jen příměr a nadsázka, samozřejmě nepodezírám pana Skopala ze zločinných úmyslů).

A vyhlídky do budoucna? Po schůzce vedení ČT s mediální komisí PS na Kavčích horách prohlásil místopředseda PS Langer s nonšalantní duchaplností, hodnou Oskara Wildea: byla to otevřená prezentace, ale konečně nikdo z vedení nehrál betla. Když je pan poslanec Langer spokojen, nevěští to nic dobrého.

Veřejnoprávnost zjevně neumíme. ČT a Čro se snadno mohou stát prodlouženou rukou praktické politiky. Dosud to tak nefunguje. Kdyby to tak fungovat skutečně začalo, přišel by čas televizní revoluce. Jenomže ta už bohužel byla.

16. listopadu 2003