V prezidentské debatě nepřehánět

Prezidentský duel dosáhl neuvěřitelné úrovně a tak pro dnešní večer na ČT očekává pisatel těchto řádků to nejhorší. Čelit se tomu nedá jinak než vždy nutně opožděnými faktickými poznámkami. Zde jsou aspoň dvě:

V debatě, kterou spolupořádala redakce MfD a Idnes, se prof. Illnerová zeptala pana Zemana, proč jeho tým šíří dezinformace v souvislosti s otcem Karla Schwarzenberga. Pan Zeman na to odpověděl odkazem na tzv. lex Schwarzenberg (zákon 143/1947 Sb.) O převodu vlastnictví majetku Hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou. Přitom sám uvedl, že se zákon netýká Schwarzenbergova otce, ale jeho strýce Adolfa. Nicméně prohlásil, že k tomu musel být nějaký důvod, pro zákon hlasovali nejen komunisté a obsahuje důvodovou zprávu, k níž je třeba přihlédnout. Schwarzenberg namítl, že v důvodové zprávě je uvedeno, že majetek byl příliš veliký a příliš dobře spravovaný, Zeman jeho tvrzení prohlásil za absurdní.

K tomu je nutné poznamenat: zvláštním zákonem bylo tyto konfiskace nutné řešit proto, že nebylo schůdné použít konfiskační dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a 109/1945 Sb., nařizující zabavení majetku „Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů“, jednak z věcných důvodů a jednak zjevně pro to, že o této věci (zabavení majetku Adolfa Schwarzenberga podle dekretů) nepanovala v české politické reprezentaci shoda. Za druhé: důvodová zpráva není vůbec součástí zákona. V důvodové zprávě se nadto říká, že jde o nedílný majetek, svým tvůrcem účelně stmelený v organický a harmonicky se doplňující celek, a že nyní duch doby vyžaduje, aby správa tohoto celku byla řízena jedině a výhradně z hlediska potřeb našeho lidu. K osobě Adolfa Schwarzenberga se kromě toho v důvodové zprávě praví, že není beze všech pochyb prokázána jeho naprostá a ryzí česká národnost, protože byl v r. 1930 patrně svým zaměstnancem hlášen jako osoba nepřítomná, národnosti německé a ve sboru vedoucích úředníků jeho panství byli vždy zastoupeni vynikající měrou úředníci národnosti německé (mj. dva z pěti ústředních ředitelů). I v době třetí republiky a v případě prezidentských dekretů ovšem nestačilo prokázat naprostou a ryzí českou národnost dotyčného, nýbrž jeho naprostou a ryzí národnost nikoli cizí, ale německou, a to podle předepsaných kritérií.

Říci, že pan Zeman věc v debatě podcenil, by byl tedy slabý výraz.

A teď druhý případ. Prezident Klaus včera ve Vídni v rozhovoru pro rakouskou agenturu APA řekl mimo jiné: „“Já jsem otázku Benešových dekretů do předvolební debaty nevnesl, ani pan Zeman ne. Byl to Sxchwarzenberg… Věděl jsem dlouho, že zastává takové pozice, ale že vnese tuto debatu do předvolebního boje, bylo pro nás všechny absolutní překvapení.“

Netroufl bych si samozřejmě v případě osoby tak vznešené jako je prezident České republiky tvrdit, že lže jako malý kluk. Omezím se jen na suché konstatování, že otázka se objevila v debatě na ČT minulý čtvrtek a vnesl ji tam moderátor Václav Moravec. Zeptal se obou kandidátů: „Jak byste reagoval v případě, že by se vláda s parlamentem rozhodla zrušit prezidentské dekrety?“ Schwarzenberg se v odpovědi zmýlil (prohlásil, že dekrety byly via facti zrušeny přijetím Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod; přitom ústavní soud v r. 1995 dospěl k závěru, že zůstávají součástí českého právního řádu). Pozoruhodné ovšem je, že v debatě vůbec nezazněl poukaz na to, že prezident by nemohl dělat vůbec nic. Parlament by svou vůli musel projevit zákonem, a to ústavním, už jen proto, že rušený prezidentský dekret č. 33/1945 Sb. byl dekretem ústavním. Prezident v takovém případě nemá ani právo veta. Jistě, není to vyčerpávající odpověď, ale tento fakt nemůže žádná vyčerpávající odpověď obejít, naopak, musí z něho vycházet.

reflex.cz 24. ledna 2013