Václav Klaus, Česko a Slovensko

Návštěva prezidenta Gašparoviče v ČR dala Václavu Klausovi, (jednomu z dvou hlavních protagonistů někdejšího „česko-slovenského vyrovnání“) příležitost vyjádřit se ke vztahům mezi oběma zeměmi.

Češi mají s rozdělením někdejší ČSFR na rozdíl od Slováků pořád jakýsi problém. Vyplývá zjevně z toho, že – a v tom má prezident Klaus nepochybně pravdu – Slováci na rozdělení získali daleko víc než Češi. Přesně řečeno, získali suverenitu opřenou o demokratické uspořádání nového státu a jeho spolehlivé zahraničněpolitické zakotvení, tedy něco, co nikdy předtím neměli. Navíc si pak vše museli sami doma dobojovat proti autoritativním sklonům druhého z protagonistů vyrovnání, Vladimíra Mečiara. Odtud jakýsi český mindrák.

Zároveň je třeba zdůraznit, že i Češi přinejmenším vůbec nic neztratili. Hospodářské škody z rozdělení byly minimální a česko-slovenské vztahy od té doby stojí na spolehlivých základech. Svědčí o tom ostatně i nynější Gašparovičova návštěva.

Dnes, dvacet let po rozdělení, je Česká republika v hluboké politické (nikoli hospodářské, politické!) krizi, která otřásá samotnými základy demokratického uspořádání státu. Je tomu tak přesto, že si to zatím nikdo u nás moc nepřipouští. Václav Klaus na to téma na společné tiskovce obou prezidentů prohlásil, že takové zbourání jakékoli autority a respektu k jakýmkoli autoritám ne Slovensku nenastalo.

Jistě, na Slovensku dokázali zbourat respekt k falešné autoritě Vladimíra Mečiara, která vyrostla v souvislosti s rozdělením ČSFR. Nynější Česká krize naopak nemá s rozdělením někdejšího společného státu vůbec nic společného. Zásluhy Václava Klause o pokojné vyrovnání se Slováky může popírat jen slepý. Zároveň má ovšem Václav Klaus velmi problematickou zásluhu na nynější politické krizi. Není to krize důvěry v autority, ale krize důvěry v hlavní demokratické politické a ústavní instituce. Klaus ji během svého prezidentování cílevědomě přiživoval a přiživuje soustavným házením klacků pod nohy prakticky všech vlád, co tu za dobu jeho úřadování byly, a neuváženým faktickým podrýváním evropské spolupráce. Pokud jde o jeho autoritu, stojí před českou společností podobný úkol, jaký stál před Slováky v konfrontaci s Vladimírem Mečiarem. A nenamlouvejme si, že politická role nynějšího českého prezidenta se očekávaným vypršením jeho mandátu uzavírá.

Podstatná věc je, že Václav Klaus není ze svého hradního trůnu nezaujatý a nezúčastněný komentátor obrovitého politického problému, který teď máme. Naopak, je organickou a významnou součástí tohoto problému.

reflex.cz 11. prosince 2012