Ani nahý, ani oblečený

Václav Klaus v nejzazším možném termínu zaujal stanovisko k zákonu o církevních restitucích. Seznámil s ním v dopise předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavu Němcovou.

Prezidenta vedly v rozhodování podle jeho vlastních slov dvě hlavní pohnutky. Jednak dostává bezprecedentní množství dopisů a e-mailů, a to i od lidí, kteří mají jako on k církvím pozitivní vztah. Zároveň s konkrétní verzí zákona osobně nesouhlasí. Zákon podle něho totiž nastoluje nerovnost v restitucích mezi církvemi a jinými subjekty, a prolamuje tak dosavadní restituční legislativu. Zejména pak nastoluje nárok na restituce bez výslovně zformulovaného respektu k hranici roku 1948. Restituovány mají být i církve, jichž se zabrání majetku komunistickým režimem netýká. Ve společnosti neexistuje v otázce církevních restitucí konsensus, takže jejich přijetí povede k další polarizaci společnosti. Navíc je nevhodné, aby stát přijímal tak velké finanční závazky v době ekonomické krize.

Protože však prezident ví, že pro stabilitu a pokračování vlády je tato otázka klíčová, nechce ji vystavovat další zkoušce a vyostřovat vztahy na politické scéně, rozhodl se, že zákon sice nebude vetovat, ale svou distanci dá najevo tím, že ho ani nepodepíše. To znamená, že zákon sice projde, ale bez jeho souhlasu.

Prezidentovo stanovisko je ztvárněno v literatuře už od té nejstarší. Bývá spojováno se jménem Pontského Piláta.

Prezident výslovně odsouhlasil všechny námitky odpůrců restitucí. Posílil argumenty ČSSD, s nimiž si bude stěžovat u Ústavního soudu. Ústavní soud bude tedy fakticky rozhodovat ve sporu na jedné straně vláda, na druhé prezident a opozice. To je u nás ostatně už dávno běžné. Zároveň bude ÚS i prezidentovým přičiněním vystaven zkoušce, kterou mu nezávidím.

Na druhé straně opozici prezident zase až tak moc neuspokojil – požadovala na něm nekompromisně, aby zákon vetoval.

Dá se tedy očekávat, že prezidentovo „neveto“ k už tak dost velké polarizaci společnosti ještě podstatně přispěje.

Prezident vládu a stoupence restitucí ve skutečnosti podrazil. Z hlediska odpůrců se ovšem zachoval obojace a nedůsledně. Může být tedy z obou stran označen za zbabělce.

Není to náhodou pravda?

reflex.cz 22. listopadu 2012