ARCHIV

Velké změny v malé straně

To, že na sjezdu KDU-ČSL zvítězí v předsednické volbě Svobodův konkurent Kalousek, a navíc přesvědčivou většinou, bylo pro mnoho komentátorů (včetně autora těchto řádek) překvapením. Svoboda uvedl svou stranu do vlády, která sice disponuje jen malou většinou v PS, ale doposud se jí vždy podařilo s přehledem zvládnout krizové okamžiky. Sám Kalousek byl pociťován jako kontroverzní osobnost a zdál se být vzdálen folklorně konzervativnímu jihomoravskému venkovu, který tvoří jádro strany. Přesto jasně vyhrál. Nezbývá tedy než chytit se za nos a pokusit se dobrat toho, co vedlo k jeho úspěchu a co jeho úspěch znamená pro KDU, vládní koalici a Českou republiku.

Zdá se, že poslední volební neúspěchy KDU a pokles preferencí těsně nad 5% hranici váží v členské základně víc než účast ve vládě, která sice vyhrává v rozhodujících hlasováních, ale prohrává ve všech ostatních, je málo sourodá a vnitřně rozpolcená a netěší se ve veřejnosti valné oblibě. Odtud jakási neuróza: podíl na vládě KDU existenčně ohrožuje, zároveň je spojen se Svobodou.

Setrvalé vysoké preference ODS a vstřícnost jejího předsedy k případné budoucí spolupráci s KDU nabádají stranické kádry na vyšší a střední úrovni k tomu, aby si nezavřely cestu k tradiční lidovecké politice: být přitom a zároveň se profilovat tím, že budou dělat silnějšímu partnerovi v koalici brikule. Je třeba připravit se na složitý přestupní manévr pro případ, že by se nynější vláda stala neudržitelnou. Svoboda, který se vyhraňoval vůči ODS spíš konfrontačně, by přitom velmi překážel.

A konečně ta nejsmutnější věc: Svoboda neuspěl svou vstřícností vůči USA ve věci Iráku. Vatikán zaujal k irácké akci velmi rezervované stanovisko a protisvobodovská vnitrostranická opozice se toho bez váhání chytla. Navíc pro lidoveckou členskou základnu je podstatně významnější třeba zákaz potratů než rozumná zahraniční politika (v tom se ostatně nijak neliší od členských základen jiných stran). Svoboda se stal pro své ovečky málo důvěryhodným: byl na KDU asi příliš velký liberál.

Co změna přinese straně i české politice jako celku? Novopečený předseda prohlásil, že na podpoře vládní politiky a účasti ve vládě se nic nemění, a zároveň že se KDU bude napříště profilovat jako konzervativní strana. Mezi oběma tezemi je jakýsi klíček konfliktu. Novou orientací KDU (která má zjevně mj. i zvýšit její preference) se sníží soudržnost vládní koalice. Za Svobody KDU jako středová strana vyrovnávala napětí, vznikající z rozdílné orientace sociálních demokratů a unionistů a zároveň posilovala Špidlovo demokratické křídlo v ČSSD. Teď vznikne mezi pravou a levou složkou vládní koalice trhlina. Zároveň se sníží tenze mezi KDU a ODS (obě strany se mohou v budoucnu potřebovat). Vládní koalici čekají krušnější časy.

A za druhé: Svoboda sice prozatím zůstane ministrem zahraničí, ale ztratí dosavadní základnu pro samostatnější politiku. Zatím sice v neuzavřených otázkách minulosti neprojevil ani minimální vstřícnost (asi ani nemohl), v irácké krizi českou zahraniční politiku ovlivnil podstatně a příznivě. Mohl si troufnout tlačit na sociální demokraty. Nepřekvapilo by mne, kdyby si nový předseda v této věci lépe rozuměl s poslancem Laštůvkou než se svým spolustraníkem v Černínském paláci.

Nynější vládní koalice, poslední vzmach havlovské politiky, dostala další ránu. ČSSD je rozštěpená. US se pomalu ztrácí pod prahem politické významnosti. KDU, přes všechna pěkná slova, se začíná poohlížet po tom, kde nechal ve vratké vládní bárce tesař díru. Vstupujeme do posthavlovského období, v němž budou dominovat ODS a KSČM. Ostatní strany se buď přizpůsobí, nebo zaniknou. KDU se nyní vydala směrem, který odpovídá jejímu naturelu.

Mladá fronta Dnes 10. listopadu 2003