Demokracie, mediokracie, soudcokracie

Prezident Václav Klaus poskytl v sobotu rozsáhlý rozhovor Lidovým novinám. Zopakoval v souvislosti s tzv. chrastavským atentátem své výhrady k „pisálkům“, k tomu, co se objevuje v médiích (samozřejmě některých), a ostře se ohradil proti obviňování z „kremlofilie“.

Tím se znovu aktualizovala otázka „mediokracie“, kterou zároveň se „soudcokracií“ prezident už dlouho a vášnivě kritizuje.

To, co mu zjevně tane na mysli, je představa pro výkonného politika svádivá a zejména pragmatická: jak učinit výkon vládnutí v demokratické společnosti účinnějším a zároveň jednodušším. Třeba zdůraznit, že není v dějinách moderní české politiky prvním takovým novátorem.

Průkopníkem podobných snah byl jeho dávný předchůdce v úřadě, dr. Edvard Beneš. Václav Klaus se ho, jak kdysi řekl, vždycky silně zastával. Nikdy na něho ovšem výslovně nenavazoval, myslím, že by to ani nešlo: nevěnoval četbě jeho děl jistě ani zdaleka takovou pozornost jako např. Miltonu Friedmanovi.

Beneš přišel před válkou, během války a těsně po ní s koncepcí nové, „humanitní demokracie“. Stávající formální, buržoazní demokracie měla být obohacena o sociální aspekt a způsob vládnutí v demokracii měl být učiněn efektivnějším.

Provedená zjednodušení byla velmi výrazná: politických stran bylo příliš mnoho, proto byly některé (včetně té největší) zakázány. Taky obyvatelstva mylo moc a příliš pestrého, proto byla část vyhnána. V tomto procesu vznikla během doby (v únoru 1948) demokracie tak jednoduchá a efektivní, že už se obešla i bez dr. Beneše.

Je slušno zdůraznit, že Beneš byl vzhledem k okolnostem pod silným mocenským tlakem zvenčí.

Taky Klausovi jde o jednoduchou a efektivní demokracii. Kritika soudcokracie a mediokracie přitom samozřejmě neznamená, že by se měla mádia zakázat a soudy zrušit, jen že se má nějak znovu definovat prostor, v němž se pohybují.

Originálním politickým novátorům se ovšem občas stává, že vymyslí něco, co už dávno existovalo. Tak například Karel Marx vytvořil vizi nové a nejsvobodnější společnosti tak naléhavou, že skoro o století prodloužila život ruského samoděržaví, jehož ideologii vdechla nový život. A podobně představu nové, efektivní demokracie, v níž jsou mediokracii náležitě přistřižena křidýlka a soudní moci vymezeno přesné odsud až potud, se už v poměrně velké míře podařilo realizovat, a to v Putinově Rusku.

Chtěl bych v téhle souvislosti zdůraznit, že prezident Klaus nikdy nijak nedal najevo, že by chtěl na Putina výslovně navazovat. Jeho sympatie jsou, stejně jako v případě prezidenta Beneše, čistě platonické. Myslím, že se dají pochopit.

reflex.cz 8. října 2012