Atentát na Jocha

Nečasův poradce Joch se na svém blogu vyjádřil otevřeně a kriticky k prezidentu Klausovi v souvislosti s nedělním incidentem v Chrastavě. K tomu, co napsal, mám postoj, jaký mívá člověk většinou k tomu, co píší jiní: s něčím souhlasím, s něčím ne. Vzhledem k tomu, co následovalo, mi ale připadá významné to, s čím souhlasím, mj. i proto, že jsou to zásadní věci (naopak rozebírat to, s čím nesouhlasím, by mi vzhledem k okolnostem připadalo neslušné a zavádějící). Pan Joch napsal, že nešlo v žádném případě o atentát a (nepřímo) že Klaus provozuje kremlofilní politiku.

Premiér Nečas reagoval na Jochův text (neobsahuje jen tohle) promptně tím, že svého poradce tak říkajíc vyrazil: „K dnešnímu dni byly okamžitě ukončeny všechny smluvní vztahy mezi doktorem Jochem a Úřadem vlády ČR.“

Premiér si samozřejmě poradce podle svého gusta vybírá a podle svého gusta se jich taky zbavuje. Pokud považuje za vhodné se někoho zbavit, může to udělat mnoha různými způsoby. Zvolil si ten nejdemonstrativnější.

Důvodem bylo (mimo jiné) to, že Joch popírá „atentát“ a nazval Klausovu politiku kremlofilní (navíc pokud jde o kremlofilii, pochválil Václava Havla, což mu nepochybně přitížilo). To obojí se veřejně říkat smí, protože někteří (např. já) si myslí, že je to pravda. Zároveň se o tom smí a má veřejně diskutovat, protože jiní si to zase nemyslí. Ale nemělo by se za to vyhazovat.

Povaha smluvních vztahů poradce a premiéra není asi v tomto případě běžný pracovní poměr (já jsem kdysi jako poradce jiného premiéra v normálním pracovním poměru byl) a pan Joch se jistě neoctne bez prostředků. To nic nemění na tom, že byl za své názory vyhozen. Dělalo se to kdysi, jsem na to trochu aslergický. Někdo (všimněte si, že jsem nejmenoval pana prezidenta) by byl nejspíš rád, kdyby se to dělalo zase. Nemohu se zbavit dojmu, že tím, co pan Nečas udělal, někomu přinejmenším částečně vyhověl. Nechápu, co si od toho slibuje, už si u něho stejně nepolepší.

Přitom premiér původně zaujal k chrastavskému incidentu střízlivý postoj: „Je to politováníhodná událost, která by se v demokratické společnosti neměla stávat. Každý má v demokratické společnosti právo vyjádřit svůj nesouhlas s politikou, ale tento nesouhlas nesmí přesáhnout rozumnou míru.“ Může sice být spor o to, co je kdy rozumná míra a co ne, v chrastavském případě je však mimo jakoukoli pochybnost zjevné, že byla překročena. Taky Klaus zpočátku k věci přistupoval střízlivě a vyjádřil se v tom smyslu, že „pán by měl dostat pár facek“ (což je taky můj názor). Pak se mu začalo zdát výhodnější, když bude, jak s oblibou říkává, „hrát kartu“ atentátu a Nečase přes média zkartáčoval. A kartáč zjevně v případě premiéra funguje.

Ve skutečnosti pan Joch na tom není zase až tak špatně: podobně by na tom byl lodní důstojník z Titanicu, kterého by vyhodili na poslední zastávce před cestou přes oceán.

Analogie má ovšem své meze: na téhle cestě loď neztroskotá, jen bude vyměněna větší část personálu. Cestující se ovšem tak jako tak utopí.

2. října 2012