Česká politika v permanentní krizi

Podstata chronické vládní a koaliční krize v ČR spočívá v tom, že vláda, která má na české poměry nebývale silnou pozici v parlamentu, se vyčerpává třenicemi mezi koaličními partnery. Ty nemají na akceschopnost vlády devastační vliv, ale protože vláda je okolnostmi přinucena dělat krajně nepopulární politiku, vedou k úpadku její podpory ve veřejnosti. Základním problémem je přitom nejmenší vládní strana, Věci veřejné.

Prehistorie. Věci veřejné byly původně malou komunální stranou, obrat nastal poté, co se v ní začali cíleně angažovat lidé spjatí s bezpečnostní agenturou ABL. Hlavně tehdejší majitel agentury Vít Bárta disponoval potřebnými manažerskými schopnostmi, a byl schopen zajistit rozvoj strany i po hmotné stránce.

Strana Věci veřejné je politický útvar s výraznými mocenskými ambicemi, přičemž programové záležitosti jsou chápány jako mocenský nástroj. Proto v sobě nese mocný náboj populismu. Něco podobného mají všechny politické strany, většinou ale nebývají postaveny jen na tom. VV jsou navíc výjimečné tím, že demiurg a faktický lídr strany o tom v okruhu svých spolupracovníků otevřeně hovořil (mluvil o nástupu nových elit) a dokonce to dal (pro interní potřebu) na papír. Text byl posléze, už v době, kdy VV byly vládní stranou, zveřejněn a vyvolal velký skandál. Dalším specifikem je, že strana byla svým vznikem provázána s bezpečnostní agenturou, což přispělo k rozšíření technik z oblasti bezpečnostních agentur v politice. A konečně, faktická mocenská struktura strany od počátku neodpovídala formální (vedoucí činitel strany Bárta se držel spíš v pozadí, předsedou se stal populární publicista Radek John). To poslední se ovšem příliš neosvědčilo.

Série koaličních krizí v ČR byla většinou vyvolána průběžným úsilím Věcí veřejných mocensky se v koalici prosadit na úkor větších koaličních partnerů (jejichž vzájemné vztahy nebyly nijak idylické, usilují o stejný elektorát). Věci veřejné kalkulovaly s tím, že ve vyhrocené situaci dají koaliční partneři před pádem vlády přednost ústupkům a kompromisu. Tento kalkul jim až dodnes vycházel. Ani Věci veřejné se nikdy nesnažily vyhrotit situaci tak, aby zahnaly koaliční partnery do kouta.

Pozoruhodné je, že na této permanentní krizi nikdo moc nevydělal: Věci veřejné v jejím průběhu ztratily významné strategické pozice (především ministerstvo vnitra) a hlavně ztrácely rovněž výrazně na preferencích, takže dnes se pohybují hluboko pod hranicí volitelnosti do PS. Tím ovšem ztrácely i potenciál držet koaliční partnery v šachu (pád vlády a velmi pravděpodobné předčasné volby by pro ně znamenaly katastrofu) Ztrácela pochopitelně i celá vládní koalice.

Politickou krizi prohlubuje i sociální demokracie. Její preference významně vzrostly, při hlasování v PS se však v důležitých věcech (úspory, reformy) nedokázala prosadit. Vidina úspěchu v předčasných volbách vede ČSSD k destruktivní politice, k pokusům vyvolat pád vlády demonstracemi a stávkami. Přitom ale není nijak zaručeno, že dokáže ubrzdit a uřídit nespokojenou veřejnost – ve veřejnosti sílí hlasy o tom, že nedůvěryhodná není jen vládní koalice, ale politické strany všeobecně.

Srovnání s tím, co se před nedávnem odehrálo na slovenské politické scéně, je velmi podnětné. Ve vnitropolitickém konfliktu tam vlastně obstály obě jeho strany: premiérka Radičová projevila zásadní nechuť nechat se vydírat Sulíkovou SaS, a SaS se nepokusila zachraňovat vládu nějakým shnilým kompromisem. Vládní krize se definitivně vyřešila legitimním způsobem, předčasnými volbami. Nějak nemohu uvěřit, že by znamenaly pro Slovensko katastrofu.

Poslední koaliční krize.Uvádím ji jen jako názornou ilustraci: rozbuškou byl odposlech, v němž pořizovatel, bývalá členka a expředsedkyně poslaneckého klubu VV Kristýna Kočí, nedopatřením odposlouchávala sama sebe. Odposlech (součást delšího záznamu) pak omylem předala jako důkaz soudu, který se zabýval úplatkářstvím, jehož se měla dopustit vedoucí osobnost strany, Vít Bárta. V bezděčném odposlechu paní Kočí mj. sděluje, že dostala výhodné politické nabídky od předsedy ODS Nečase a místopředsedy TOP09 Kalouska, pokud vyvolá rozkol ve Věcech veřejných (nahrávka je z loňského jara). Nato radikální místopředseda VV Jarolím žádal odchod strany z koalice a po hektickém jednání dospělo vedení klubu k zásadnímu stanovisku: ministři za stranu podají okamžitě demise, a to k začátku května. Strana požaduje reorganizaci vlády, sloučení některých ministerstev a centrálních orgánů a „inventuru“ koaliční smlouvy, která se nedodržuje. Předseda John pak ve věci ministerské demise „ustoupil“: ministři sepíší demise, ale zatím je nepodají, deponují je jen u něho, a on je za ně podá, až uzná za vhodné.

Nato koaliční partneři prohlásili, že v případě podání demise končí veškerá jednání a budou následovat předčasné volby (pozice VV s 1,4% preferencí je v tomto případě velmi slabá). Zároveň Nečas dal najevo ochotu uvažovat o slučování resortů a o souhlasil s inventurou koaliční smlouvy. Tím krize prozatím skončila.

Novum je, že se při ní projevily náznaky rozkladu uvnitř Věcí veřejných. Ministři nebyli zjevně ani trochu ochotni podávat demise, mluví se o napětí mezi místopředsedkyní VV (a vlády) Karolinou Peake, coby představitelkou „VV s lidskou tváří“ a dosavadním lídrem stravy Bártou. Jde jen o další projev rozvratu a česká politika se jimi nemění ani o fous k lepšímu.

Proces s pány Škárkou a Bártou. Dosavadní „šéf“ VV Bárta a loni vyloučený expředseda strany Jaroslav Škárka byli obviněni z úplatkářství (Bárta měl poskytnout Škárkovi úplatek, aby posílil jeho loajalitu ke straně, Škárka jej náležitě neodmítl). Soud vyvolal velký rozruch a skončil v pátek 13. 4. překvapivým rozsudkem: senát uznal Bártu vinným uplácením ve formě výhodného poskytování půjček poslancům strany, Škárka se podle senátu dopustil podvodu, když z Bárty vylákal půjčku za účelem jeho politické diskreditace. Rozsudek, zatím nepravomocný (oba obžalovaní se odvolali), vyvolal ve veřejnosti a v médiích vlnu nadšení (konečně dostali politici zahulit). Ve skutečnosti vzbuzuje určité pochybnosti, člověk se těžko brání dojmu, že politický problém (nedemokratické poměry ve straně VV) se díky neschopnosti politiků přelil do trestně právní roviny, v níž je obtížné ho adekvátně postihnout.

Závěr z toho všeho je prostý: česká politika jako celek nemá schopnost vyrovnávat problémy ve společnosti v duchu spravedlnosti a trvalé stability. Česká veřejnost proto ztrácí důvěru nejen v českou politiku, ale v demokratickou politiku jako takovou. Pokud by ta nespokojenost pro indolenci všech českých politických stran přerostla ve větší či menší demontáž demokracie, bude to mít krajně neblahé následky pro všechny nové demokracie v regionu, samozřejmě včetně Slovenska.

Sme (Forum) 21. dubna 2012