Morálka politiků, morálka občanů

CVVM přijdou čas od času se zajímavým průzkumem veřejného mínění. Zajímavým nejen pokud jde o výsledky, ale i pokud jde o pojetí otázek. Jeden takový zveřejnili teď, týká se dvou věcí. Především názorů veřejnosti na to, do jaké míry ovlivňují různé instituce a skupiny obyvatel rozhodování politiků. A za druhé toho, jak přísně by měla být posuzována morálka politiků a podle jakých kritérií by mělo být posuzováno jejich jednání.

Podle průzkumu ovlivňuje jednání politiků především všudypřítomná korupce. Na druhém místě jsou zájmové skupiny a lobby, třetí média. Následují „voliči vlastní strany“, stávky a demonstrace, odbory, průzkumy veřejného mínění a názory vědců a odborníků. A až na posledním místě jsou občané.

Člověka se hned zmocní jakási pochybnost: nesdružují se občané do „zájmových skupin“, nepíší do médií (média jsou nejen celostátní. ale i okresní a lokální), nevolí „vlastní strany“ (a vůbec, existují voliči „nevlastních stran“?), neúčastní se demonstrací a stávek, neangažují se v odborech, a nejsou mezi nimi i vědci a odborníci? A vůbec, politici snad nejsou taky občané? To, co zbude, když vyloučíme všechny tyhle kategorie, je občan, který se o nic nestará a nesnaží se, aby byl viděn a slyšen. Jak může chtít, aby si ho pak někdo všiml? T. G. Masaryk, kterého má dnes kdekdo plnou hubu, kdysi napsal: „I já jsem stát, národ a lid, musí si dnes říci každý, kdo politicky myslí, a co tedy žádá po státu, národu a lidu, plniž především sám. Nespokojenost naše neobracej se jen navenek, jako u dětí a mládeže, hledejme příčiny nezdaru především v sobě.“ Snad by stačilo říci „také v sobě“. Ani to se neděje.

Nároky, kterou „občané“ kladou na „politiky“, jsou ovšem pořádně vysoké. Morálku politiků je třeba posuzovat přísněji než morálku občanů (že jsou si v této věci politici s občany rovni, si myslí jen třetina lidí) a jednání politiků by mělo být posuzováno včetně jejich soukromého života (to si myslí skoro 2/3 lidí). Když to obrátíme, občan si tedy smí dovolit být nemorálnější než politik a ve svém soukromém životě si může dovolit větší eskapády.

Jak tedy vypadá občan podle těchto kritérií: do ničeho se neplete, nijak se nesnaží veřejně zviditelnit. Na jeho morálku nemusí být zvlášť přehnané nároky a v soukromí si může dovolit leccos, co např. „politici“ ne.

Vznikají dva problémy: politici (zejména ti „noví“, po niž všichni volají, poptávka se naposled zhmotnila ve Věcech veřejných) by se měli rekrutovat právě z občanů, a přitom by měli být lepší než oni. Nebo snad opravdu věříme v „Blízká setkání třetího druhu“ a ve vesmírné koráby z cizích galaxií?

A za druhé: když jsou nejen politici takoví, jací podle průzkumu jsou, ale i občané takoví, jací podle průzkumu jsou, může se někdo divit lavinovitému nárůstu korupce? A není logické, že „občané“ takto pojatí chápou korupci jako nezastavitelnou tsunami, která nás nakonec všechny pohltí?

lidovky.cz 12. dubna 2012