Vyhlídky koaliční krize

ODS i TOP09 teď záleží na tom, aby přesvědčily svého menšího koaličního partnera i veřejnost: tentokrát to myslíme smrtelně vážně. Petr Nečas už jednal s předsedou ČSSD Sobotkou (ze Sobotkova podnětu, ovšem) o předčasných volbách. ODS prý už čtrnáct dní pracuje na přípravě volební kampaně. Čelní představitelé TOP09 se soustřeďují na radikální rétoriku, profilaci na účet ODS a zadní kolečka (faktická nabídka povolební koalice s ČSSD). Všechno by mělo být jasné v úterý.

Zdá se, že VV tentokrát přecenily vlastní síly a možnosti: jejich politika vůči koaličním partnerům stála od počátku na tom, že ti nikdy nepůjdou tak daleko, aby riskovali ztrátu mocenských pozic. Nakonec se ukázalo, že ani ony nejsou ochotny jít tak daleko, že jejich lidé ve vlivných vládních pozicích nejsou nakloněni politické askesi. Kromě toho, v prostředí, které vykazuje rysy demokracie, není natrvalo možné, aby se formální organizační struktura strany nekryla s faktickou, jednou to přestane fungovat. Potud je, zdá se, všechno jasné.

Jenže už pokud jde o další událost politickou, i když jen zprostředkovaně, o proces s pány Bártou a Škárkou, je věc nepřehlednější a složitější. Bude pátek 13. dubna černý den pro pana Bártu, nebo pro ČR (která s ním formálně vzato vede spor, je to trestně právní záležitost)? Nemohu se ubránit dojmu, že do sporu proti vůli soudních orgánů intervenuje politika. Pozná se to mj. na výsledku: pokud by snad soud pana Bártu neuznal vinným, formálně to znamená, že se nedopustil trestného činu nebo že to nelze dokázat. Bude však velmi těžké jemu a „jeho“ straně zabránit v tom, aby výsledek brala jako mravní rehabilitaci obžalovaného, což není ani náhodou totéž.

A konečně: do věci se, byť nepřímo, vložil i prezident Klaus. Minulý týden nejprve zaujal ke krizi „neaktivistický“ postoj: nikdo od něho nemůže očekávat, že se jako hlava státu bude radovat z hrozby pádu vlády nebo vládní krize. Strany by měly jednat, pokud jednání k ničemu nepovede, je pro rychlé volby do července t.r. Skoro vzápětí se v reakci na dotaz jednoho účastníka Žofínského fóra vyjádřil k církevním restitucím. Má k nim zásadní výhrady, ne (jen) proto, že bychom neměli na finanční kompenzace, ale protože považuje za chybný celý princip restitucí (včetně jejich rozsahu). Klaus se tak vrátil ke svému původnímu názoru z devadesátých let a vyšel vstříc silnému odporu veřejnosti k církevním restitucím, na nějž už citlivě reagovaly Věci veřejné. Před projednáváním zákona v parlamentu (které je v počátcích) tak vytvořil pro Věci veřejné solidní prostor k profilaci v případě, když vláda přežije.

Prezidentovi se nepochybně předčasné volby víc než nehodí. Do června si určitě nestačí vytvořit spolehlivou základnu pro svůj návrat z Hradních výšin do každodenní stranické politiky. Navíc reálně hrozí, že ve volbách vezmou za své VV, které v jeho plánech hrají jakousi roli.

České politické strany mají v „končícím“ prezidentovi schopného protivníka. To vynikne zvlášť v situaci, kdy je ODS ve vztahu k němu rozpolcená a její vedení (Nečas, Němcová) nemá sílu mu vzdorovat a kdy českou politickou scénu charakterizuje úplný nedostatek loajality ke společnému státu a k sobě navzájem (což je v podstatě totéž). TOP09 se snaží na účet ODS profilovat, dělá totéž, co její předchůdci (ODA, US-DEU), a totéž, co by ona dělala panu Sobotkovi, kdyby po volbách na spolupráci s ní přistoupil. Na TOP09 ovšem až tak mnoho nezáleží. Záleží na tom, zda si ODS a ČSSD natolik váží zbytků politické stability v ČR, aby se dokázaly tváří v tvář politickým tahům pana prezidenta napevno shodnout aspoň na rychlém uskutečnění předčasných voleb (a druhotně taky na jejich korektním průběhu). Že se nemohou a ani nemusí shodnout na programových zásadách, je zjevné.

Situace se trochu podobá té v roce 1998. V tomto případě nejde o opoziční smlouvu, jen o to, že se strany musí postavit prezidentovým ambicím. Jsou toho vůbec schopny? Ta otázka platí zejména pro ODS.

Že církevní restituce jsou už vlastně pod stolem, je bohužel zjevné. Kardinál Duka se pokoušel s Klausem hrát politickou hru, a příliš se spolehl na dobrou vůli protihráče. Je mi ho upřímně líto.

Lidové noviny 10. dubna 2012