Horší to už být nemůže

Koncem minulého týdne vzbudily velký rozruch demonstrace ve velkých českých městech. Zúčastnily se jich tisíce lidí. Pozoruhodné je, že je neorganizovaly žádné vykřičené „osobnosti“, ale lidé dosud víceméně neznámí, a že nebyly namířeny jen proti vládě nebo jen proti opozici, jen proti Pravdě a Lásce nebo jen proti Neviditelné Ruce Trhu, ale tak říkajíc proti všemu. V neděli to vypadalo, že organizátoři se rozhádali a síla protestů vzala rychle za své, na nějaký konečný závěr bych ještě počkal.

Média jim nevěnovala příliš velkou pozornost, zřejmě jim nechtějí dělat velkou reklamu. Řekl bych, že tím jim dělají reklamu ještě větší. To, že pozvali jednoho z představitelů „Holešovské výzvy“, Slávka Popelku narychlo do pořadu Hyde Park v ČT, byla spíš malá zlomyslnost, vyšla dokonale: pan Popelka se omlouval, že se nemohl pořádně připravit a jistě na tom něco bylo, na druhé straně bylo z jeho vystupování zjevné, že by mu ani půlroční příprava nebyla k ničemu. Otázka je jen, zda jeho image nešťastného vrtáka jeho potenciálním přívržencům vůbec vadí. Pokud si myslí stejně jako on, že hlavní je „starý řád“ zbourat a nový se pak už vytvoří sám od sebe, tak asi ne.

Na Popelkovo vystoupení reagoval v nedělních otázkách Václava Moravce ministr Kalousek. Podle něho to, co se odehrávalo, nebyly protesty proti vládě a vládním krokům, ale proti demokratickému systému. A to v duchu úsilí o „světlé zítřky“, jimiž se zaklínali lidé jako Adolf Hitler (Kalousek ho přímo nejmenoval).

Nepřipadá mi to úplně přesné. Tažení „Holešovské výzvy“ je frontální útok na polistopadový režim. S tím, že vůbec není demokratický, a že skutečnou demokracii bude třeba teprve vytvořit. Jak, to zatím není na pořadu dne. Ale v každém případu radikálně.

Otázka tedy zní: je třeba zbořit polistopadový režim, protože je od základů prohnilý? Moje odpověď je zcela osobní a nepochybně s ní budu jako vždycky v menšině.

Polistopadový režim má od počátku veliké chyby (totalitní režimy nemají chyby, totalitní režimy mají policii). Ale: umožnil mi vrátit se po dvaceti letech – po krátkém politickém intermezzu – k práci, která byla blízká tomu, co jsem kdysi studoval, dělal a chtěl dělat a co jsem dvacet let dělat nemohl. Učil jsem deset let na univerzitě a psal do novin, o tom se mi za Husáka a Jakeše ani nesnilo. Byl jsem na kordy jak s Havlem a jeho kamarilou, tak posléze i s Václavem Klausem: nikdo mne kvůli tomu ani nevyhodil z práce, ani mi nezakázal veřejně působit. Že bych z toho zrovna zbohatl, to ne, ale nežil jsem ani v dusivé tísni ze dne na den a z ruky do huby jako za totáče. A to všechno proto, že se tu podařilo uvést do praxe základní práva a svobody, které platí v civilizovaných zemích. Proto „polistopadový režim“ považuji na rozdíl od pana Popelky za svůj a tak, jako on se bude ze všech sil snažit ho zbourat, já se budu ze všech sil snažit ho udržet. Žádnou demokracii an sich: polistopadový režim.

A ještě jedna malá poznámka: když pan Popelka hovořil o tom, že bude třeba zakázat politické strany, velmi pečlivě se vyhnul KSČM. Ve svém provolání k národu hovoří o tom, že nás státy, které se po listopadu 1989 vydávaly za naše přátele, vlastně zradily a okradly a že budeme muset vůči nim uplatnit svou „suverenitu“. Myslím si, že blízkost idejím uplatňujícím se okolí třídy Politických vězňů, nebude až tak náhodná.

Taky proto – ale nejen proto – si myslím, že pan Popelka nemá pravdu, pokud si myslí, že hůř už být nemůže. Pokud se on a jemu podobní prokoušou k moci, bude hůř. A o hodně.

lidovky.cz 19. března 2012