Integrace, tentokrát vlevo

V devadesátých letech u nás probíhala integrace pravice. Bylo to tím, že pravice byla tenkrát v módě a všechny nově vznikající subjekty, které chtěly udělat díru do světa, se deklarovaly jako pravicové. Nové strany měly sice silná vedení, ale žádné členy. Bylo tragickým nedorozuměním myslit si, že tím, když se ta vedení sloučí, bude výsledný subjekt silnější: měl silnější vedení, ale pořád žádné členstvo. A když má strana více vedení, členy to spíše odpuzuje.

Zjevně proto vedl soustavný a intenzivní proces integrace pravicových stran k tomu, že jich bylo čím dál tím víc a zároveň byly čím dál tím menší. Odtud jsem tehdy odvodil dvě základní zákonitosti, jimiž jsem, jak doufám trvale obohatil teorii chování nekonečně malých politických těles: za prvé, výsledkem integrace dvou malých pravicových stran je ještě menší pravicová strana; a za druhé, výsledkem procesu sloučení dvou malých pravicových stran jsou tři malé pravicové strany.

Teď se doba změnila: místo pravice zjevně frčí levice, a heslem dne je integrace stran levicových. Jakýsi výrazný signál vyslal v souvislosti s výsledkem voleb na Slovensku první místopředseda ČSSD Michal Hašek. Povzbuzován vidinou Ficových 45% naznačil podle dnešního Práva, že by mělo jít v prvním plánu o integraci ČSSD se Stranou práv občanů-zemanovci a s Národními socialisty Jiřího Paroubka. Pokud jde o komunisty, úspěšnost integračního procesu by je měla vést k „sebereflexi“ (pokud tomu dobře rozumím, měli by horlivěji předstírat, že jsou standardní demokratická strana – je tu ovšem potíž, tím by přišli o dobré dvě třetiny voličů, pro něž je dnes KSČM demokratická tak akorát, ne-li až moc).

Pan Hašek ve svém projektu zjevně spojuje užitečné s ještě užitečnějším: integrace pana Zemana s panem Sobotkou, kterého pan Zeman považuje za zrádného skunka, je představitelná pouze jako integrace kocoura s kanárkem. To by panu Haškovi jako korunnímu princi ČSSD nemuselo být až tak proti mysli.

Obě pidistrany, vyhlídnuté pro integraci, mají ovšem jednu pro ČSSD nepříjemnou vlastnost: jejich cílem je v prvním plánu odloudit straně, jíž kdysi jejich lídři předsedali, co nejvíc voličů. Dostat se do parlamentu by byl jen bonus navíc. Panu Haškovi jde o odbourání tohoto prvotního efektu, jenže je tu potíž: oba partyzáni byli kdysi v ČSSD předsedy, a to velmi autoritativními. Pokud by integrace měla být úspěšná, stal by se kanárkem nejprve pan Hašek, a pak by došlo k lítému souboji obou kocourů, který by byl zjevně ozdobou předvolební kampaně, ale k ficovským 45% by určitě nevedl.

Jediný politologický závěr, který by z toho mohl pro integraci levice vyplývat, by byl: měla by nejspíš ještě destruktivnější následky než někdejší integrace pravice, ale za to by to mohla být o hodně větší legrace.

lidovky.cz 13. března 2012