Na okraj vládních návrhů na úspory

Toto jsou poznámky užaslého laika v oboru ekonomiky.

Ošidnost utopických vizí ohledně globální ekologické katastrofy (Viz např. hollywoodský velkokýč Den poté z r. 2004) je nejlépe vidět na tom, že se místo nich dostavila katastrofa jednak regionální a jednak ekonomická. Jejím koncovým stádiem (viz Řecko) je situace, kdy je do roztočeného víru hospodářské pohromy nezbytné sypat z širokého dalekého okolí další a další peníze, ačkoli je zcela jasné, že to nemá vůbec žádný smysl.

ČR je nyní v situaci, kdy se pokouší toto koncové stádium odvrátit. Vládní plán teď představili ministr financí Kalousek a premiér Nečas.

Ministr Kalousek navrhuje zvýšit DPH pro potraviny a služby na 20% (v dolní sazbě by zbyly léky, knihy a tisk), zmrazit důchody, zvýšit daně pro lidi s příjmy nad cca 100 000 Kč měsíčně, snížit výdajové paušály pro živnostníky. To jsou jen ty nejdůležitější kroky.

Ministr k tomu poznamenal dvě věci: za prvé, přestože se hovoří o drastických škrtech, je třeba mít na paměti, že i tak stále ještě utrácíme víc, než vybereme. Za druhé, ministr očekává řadu politických kompromisů. Mezi obojím cítím jakýsi nesoulad.

Premiér Nečas byl poměrně zdrženlivý, Kalouska podpořil, nicméně dal najevo, že snížení paušálů pro živnostníky je pro ODS nepřijatelné. (Pro část ODS i daňová progrese, to už ale Nečas neřekl). Pro Nečase i Kalouska je zdanění bohatých spíš symbolické gesto než skutečná úspora. To znamenám že se tím vychází vstříc lidové potřebě dát bohatcům zahulit. Proč, když progresivní zdanění je nespravedlivé, bohatí stejně platí víc než chudí.

Věci veřejné jsou radikálnější: příčí se jim zvýšená sazba DPH na potraviny a služby i zmrazení daní (obojí by poměrně výrazně přispělo ke snížení rozpočtového schodku). Člověk nemusí být ekonomický odborník, aby věcem veřejným rozuměl, stačí být odborníkem na sociální populismus, a tím se u nás člověk stane ráz dva. Pokud si ovšem VV myslí, že si tím spraví preference, je to iluze. Pánové z ČSSD drží pana Bártu za citlivé místo a hodlají vyvolat hlasování o důvěře vládě, aby VV proměnily svou sociální citlivost v čin. A VV už daly najevo, že vládu nepotopí.

Potud koaliční koncert, má standardní hodnotu. Opozice navrhuje zrušení druhého pilíře důchodové reformy a finanční úhrady v rámci církevních restitucí. K umění opoziční politiky českého typu patří dělat vládě návrhy, u nichž je předem jasné, že na ně nemůže přistoupit.

Nedá se vyloučit, že návrhy pana ministra financí nemusí být dvakrát účinnou cestou z krize, že je to jen soft verze hašení pohromy na „řecký“ způsob. Je ovšem zcela zjevné, že jejich ohlodávání nesené sociálními ohledy (kde je hranice mezi sociálními ohledy a populismem?) je pravý opak účinné cesty.

Je tu ovšem jakási naděje: katastrofální scénáře mají tu základní vlastnost, že se zpravidla nenaplňují. Jen nevím, zda doufat v to je dvakrát morální.

lidovky.cz 29. února 2012