Nebudeme kolonie!

Pod tímto heslem proběhla v pátek v Budapešti obrovitá demonstrace proti politice vedení EU a na podporu Orbánovy vlády. Zúčastnilo se jí podle střízlivějších odhadů čtyři sta tisíc lidí, tj. přinejmenším desetkrát víc než té před Státní operou. Demonstrace proběhla v klidu. Jeden ze zúčastněných řekl na kameru: Orbánova vláda jistě dělá chyby, ale nikdo nemá co trestat maďarský národ. Výsledek společné politiky bruselského vedení EU a maďarské opozice je zjevný: podařilo se jim dokonale sjednotit maďarskou veřejnost – proti sobě. Kdo jen trochu zná maďarské dějiny, mohl si to spočítat předem. Zrekapitulujme tedy, co všechno v posledních dnech k tomuto legračnímu efektu evropské politiky vůči Maďarsku vedlo.

Za poněkud hysterického doprovodu českého tisku se v Evropě rozjel frontální útok na maďarský stát a jeho legitimně zvolené orgány. (Pro spravedlnost třeba říci, že v posledních dnech se u nás ozvalo něco trochu střízlivějších hlasů). Evropská komise vytýká dnešní maďarské politické reprezentaci to, že ústavou a navazujícími zákony omezila nezávislost Maďarské národní banky a Úřadu na ochranu dat a soudní moci. A zahájila v těchto věcech proti Maďarsku právní procedury. Premiér Orbán se obhajoval před plénem Europarlamentu a tento týden má jednat s předsedou EK Barrosem. Je pozoruhodné, jaké analogie se pro dění kolem Maďarska a s Maďarskem nabízejí: zde se člověk neubrání vzpomínky na kostnický koncil – samozřejmě s tím, že dějiny se většinou opakují jen jako fraška: tak např. při jednání Europarlamentu pan Barroso vyzval Maďarsko, aby „jasně demonstrovalo svoji věrnost demokracii“ (dosaďme si za demokracii „socialismus“ a přistaneme v ČSSR šedesátých let). „Důrazně požádal“ maďarské orgány, aby respektovaly základní principy demokracie a svobody a aby je dodržovaly (jinak bude válka?). Radikálnější poslanci EP prý dokonce žádali, aby byla do Maďarska vyslána parlamentní vyšetřovací komise, která na základě čl. 7 unijní smlouvy posoudí, zda maďarská vláda svými zákony neporušuje demokratické principy EU. Pak bude nejspíš následovat klatba. A zase – člověk se těžko brání historickým reminiscencím (např. na misi Sira Waltera Runcimana).

Naštěstí tak daleko zatím ještě v Bruselu nejsou. Dosavadní řízení EK proti unijním státům se většinou zabývala posuzováním toho, jak se promítá evropské právo do zákonů té které země. Šlo víceméně o technickou záležitost. Evropská komise má prý sice kompetenci iniciovat sankci proti členské zemi EU v případě, kdy ta země porušuje „základní demokratická pravidla“, ten postup je ale údajně vyhrazen pro mimořádné situace a nebyl dosud použit. Vezměme tyto útěšné věty z horší stránky.

Jakmile se tento postup vůči některému členu EU realizuje, vznikne precedent. Od té chvíle se smí a má posuzovat (samozřejmě když se spustí náležitý mediální kravál), nakolik souzní s evropským právem ústava té které členské země EU. Kompetentní bude EK, která je jistě všechno možné, jen ne zákonodárný nebo soudní orgán. Pokud by došla k závěru, že nesouzní, a postižený by remcal, předá věc Evropskému soudnímu dvoru a proti hříšníkovi mohou být použity citelné politické sankce.

Zákonodárný proces v Maďarsku, jehož výsledky jsou dnes kritizovány, má přitom jakousi legitimitu: ústavu a související kritizované zákony schválil dvoutřetinovou většinou parlament, který vzešel ze svobodných voleb a nikdo to doposud nezpochybnil. Jistě, formálním mandátem nelze zdůvodnit všechno. Maďarské zákonodárství má nepochybné problémy. Na druhé straně srovnávat Orbána s Hitlerem nebo s Lukašenkem je nehorázné a sprosté. Formality hrají v demokracii zásadní roli. Tam, kde jsou zpochybňovány ve jménu Pravdy, Spravedlnosti a Lásky, je za tím cítit orwellovská čertovina. A disponují příslušné unijní orgány legitimitou, která by se dala postavit proti té, které bezesporu mají ty maďarské? Mají na to, aby se staly jakýmsi superústavním soudem a aby se v Bruselu do budoucna neposuzovaly ještě před projednáním parlamenty příslušných zemí jen jejich státní rozpočty, ale i jejich ústavy?

Nemohu bohužel nechat stranou ani jistou zbabělost postupu EU. Jako cíl si vybrala malý a chudý stát (a jak je vidět, trochu se spletla). ČR je také malým a chudým státem. A za druhé, kromě tohoto „zákonného“ postupu byly nasazeny tak říkajíc bokem i hospodářské sankce ze strany EU i MMF, které, jak doufají čeští novináři z MFD, mohou vést i k hospodářskému zhroucení Maďarska.

EU je přes své očividné slabiny vynikajícím výdobytkem evropské politiky po druhé světové válce, měla by být dále integrována a přitom taky zdokonalena. Problém je v jejím radikalismu. Radikalismus spočívá v přehánění dobrých myšlenek, z nichž se v tomto procesu mohou nakonec snadno stát myšlenky pitomé, případně zrůdné. Je se obávat, že EU je podobným radikalismem zachvácena. Páteční demonstrace by měla být jakýmsi mementem.

Lidové noviny 23. ledna 2012