Spor o referendum

Vládní koalicí zmítá další konflikt. Pro spravedlnost je třeba říci, že má tentokrát jinou povahu, než spor o církevní restituce. Tam se zapříčily Věci veřejné se zjevným úmyslem vyprofilovat se na politicky atraktivním tématu. Bylo zcela zjevné, že veřejnost církevním restitucím mírně řečeno nepřeje, že tedy snaha pozdržet či přímo zablokovat jednání o nich by mohla straně získat zpátky něco z těch preferencí, které od voleb do PS stačila poztrácet, a případně dostat se v prefwerencích zpátky nad hranici 5%. Šlo tedy o pragmatismus v tom nejhorším slova smyslu.

Konflikt mezi ODS a TOP09 o to, zda má být o přistoupení k rozpočtové unii rozhodnuto referendem, má jinou povahu. Bylo předem zjevné, že politická linie TOP09 je o hodně víc „proevropská“ než linie ODS a že dojde k zásadnímu politickému střetnutí. Což se taky stalo. ODS je pro to, aby se o věci rozhodlo v referendu, TOP09 proti. K zaujetí protikladných stanovisek vede obě strany shodné očekávání, že v referendu návrh neprojde. Protože veřejnosti je v tomhle případě předmět sporu v podstatě fuk, dopadlo by to nejspíš tak, že by se hlasování nezúčastnilo dost voličů. Prezident Klaus, aby to nebylo moc jednoduché, je proti referendu. Nejspíš chce připomenout Nečasovi, kdo je tu (tj. na pravici a v ODS) pánem, a kromě toho považuje referendum za zbytečnou a drahou okliku.

Výhrady ODS a prezidenta k rozpočtové unii stavějí na tom, že ČR se tak (zejména přijetím povinnosti předkládat předem státní rozpočet do Bruselu na schválení) vzdává podstatné části své suverenity. V EU ovšem nejde jen o ekonomické záležitosti. Zásadní problém je politický. EU je v první řadě politický útvar, a pokud jde o kalkulování s tím, co nám dává a co nám bere, nedá se to vyjádřit jen v penězích. Jde o to, jakou relativně malým zemím, jako je ČR, poskytuje bezpečnost, a co za to chce.

Jako příklad se nabízí Maďarsko, země skoro na chlup stejně veliká jako ČR a se skoro na chlup stejně početným obyvatelstvem. Evropská komise nyní problematizuje novou maďarskou ústavu (přesněji řečeno „Základní zákon“) a navazující zákony ve třech ohledech: pokud jde o nezávislost Maďarské národní banky, Úřad na ochranu údajů a funkční období soudců. Pokud Maďarsko nevyhoví vzneseným námitkám, podá komise stížnost k Evropskému soudnímu dvoru.

Maďarsko se dostalo na paškál tak, že opozice, která katastroficky prohrála volby v roce 2010, přenesla konflikt na celoevropskou úroveň, do Bruselu a do Štrasburku, a unijní orgány na to bez dalšího přistoupily. Bez ohledu na to, že vládnutí nynější maďarské koalice má své problémy, tento postup je z formálního hlediska nepřípustný. Tady nejde o to, že by se někdo snažil Maďarsku kontrolovat rozpočet, nýbrž že se vedení Unie politickým i hospodářským nátlakem (jde taky o finanční půjčku, o niž Maďarsko požádalo), pokouší revidovat výsledky maďarských voleb (přitom opakuji, že srovnávání Orbána s Hitlerem, resp. Gottwaldem, považuji za nestydaté). Pokud se Unii formou precedentu dostane právo kontrolovat nejen státní rozpočty zemí, ale i výsledky voleb, stane se zejména pro své slabší členy krajně nebezpečnou.

Informace českých médií o Maďarsku jsou přitom lehce jednostranné. Se špatně skrývanou radostí se u nás referovalo o tom, že proti tomu, jak papaláši z Bruselu zacházejí s Maďarskem, protestovali ve Varšavě demonstranti z Kaczyńského PiS. Moc se už nepsalo, co na stejné téma řekl premiér Tusk: že Polsko nabídne Maďarům, budou-li o to stát, nějakou formu politické podpory, aby politické sankce proti Maďarsku nebyly přijaty. Maďarsko podle něho představuje demokratický standard zcela na evropské úrovni a není důvod ho stavět na pranýř. Kdyby byly české politické strany a česká vládní koalice co k čemu, přidala by se. Protože teď jsou na paškále Maďaři, zítra to můžeme být my. A postoj Bruselu v téhle věci nemůže nemít vliv na to, jak se ČR postaví k smlouvě o rozpočtové unii.

Něco podobného není ovšem přijatelné ani pro ODS, ani pro TOP09.

lidovky.cz 19. ledna 2012