Ještě k případu Esterházy

Je dávnou českou tradicí, dovedenou k dokonalosti zejména v době komunistické diktatury, že když chce někdo někomu něco zakázat nebo někoho ukřičet, napřed se smrtelně urazí. Předvedl to v LN z 6. prosince poslanec Stanislav Křeček v polemice ohledně Jánose Esterházyho (resp. pamětní desky s jeho jménem na pohřebišti v Motole). Jde prý o „hrubou urážku a hrubou ignoranci“, o „urážku odbojářů“. Vůbec se pan Křeček ve své polemice dost vzteká: mluví o monstrózním památníku“, o úpravách, které „překonaly snad vše, čeho jsme se dosud při deformování, překrucování a falšování naší historie mohli dočkat“. Kdo je to „my“? Zrodil se další národní mluvčí? Nebylo by lépe říci, „jak kdo“? A pokud jde o naši „národní historii“: když se omezíme na prostor českých zemí, má s ním János Esterázy společné to, že byl ve vězení na Mírově (jistě, jako spousta dalších) fakticky umučen, jeho tělo bylo v Olomouci zpopelněno a popel pár let nato vysypán do hromadného hrobu v Motole.

Hlavním hříchem Jánose Esterházyho bylo prý „rozbití předválečného Československa“. Chtěl bych připomenout, že „rozbití“ nějakého státu an sich není zločin: Češi taky kdysi rozbili Rakousko-Uherskou monarchii, jejíž západní část byla ústavní stát s poměrně vysokým standardem občanských svobod. A měli na to právo. Navíc rozbití předválečného Československa mají na svědomí ti, co ho mírně řečeno ze slabosti vydali v Mnichově Hitlerovi. Esterázy hájil zájmy maďarské menšiny na Slovensku. I on měl na to právo. Pokud říkal „proti naší vůli nás připojili ke Slovensku“, konstatoval jen to, co byla čistočistá pravda – nebo snad chce pan Křeček tvrdit, že si to připojení Maďaři v Trianonu vyprosíkovali?

Esterázy nehlasoval pro zákon o deportacích židů, a to, jak veřejně řekl, proto, že ho považoval za nelidský a nekřesťanský. Esterázy zachránil ve válce před zavražděním ve vyhlazovacích táborech řadu Židů z Polska, českých zemí a ze Slovenska. To ocenil v roce 1993 v dopise předsedovi senátu městského soudu v Bratislavě Simon Wiesenthal a za to dostal Esterházy letos posmrtně prestižní Cenu za statečnost židovské Anti-Defamation League v USA.

Výroky prezidenta Gašparoviče o Esterházym jsou pozoruhodné (řekl bych kuriózní), ale aspoň pro občany ČR nikoli závazné (stačí nám ta ostuda, co nám ve světě dělá náš prezident). Pokud jde o tezi ohledně „přepisování dějin“, je nesmyslná, protože každý nový výklad dějin, pokud za něco stojí, je vždycky taky revizí výkladů předcházejících.

To o co jde, je, zda smí mít Esterázy na místě, kde je pochován, pamětní desku se jménem a daty narození a úmrtí. Pokud se pražský magistrát po článku pana Křečka podělá (což je zjevně smysl zlostného poslancova ataku), vznikne mimo jiné otázka, nakolik lze celou „magistrátní revoluci“ z minulého měsíce brát vážně.

Lidové noviny 16. prosince 2011