Od deseti k pěti

Dnešní noviny přinesly několik zajímavých výsledků z letošního sčítání lidu. Zajímavý je taky trend, jaký se u nás prosazuje.

Tak třeba takřka polovina dospělých žije sama (přesně řečeno nemá vlastní rodinu). Je s nimi problém v sociální rovině (např. roste prý spotřeba malých bytů a produkce odpadků) i v rovině politiky (strany, stavějící na tradiční rodině, s nimi budou obtížně komunikovat). Řekl bych, že to je ještě to nejmenší.

Asi 2,7 milionu lidí neuvádí žádnou národnost. Vyskytují se lidé, kteří uvádějí národnost víceméně nesmyslnou (kdysi to byli Eskymáci, standardně jsou to Keltové, nyní nově „rytíři Jedi“). Je jakási naděje, že tihle lidé (není jich moc) si dělají srandu. Velký počet lidí se ovšem hlásí např. k „moravské národnosti“. Nic proti tomu, ale i to je příznak drolení národnosti. Naši předkové kdysi brali svou národnost vážně, dnes se zdá, že nás to v lepším případě nezajímá, v horším z toho máme legraci.

Největší propad od roku 1991 přes rok 2001 po dnešek zaznamenalo náboženství. Skoro polovina lidí se nehlásí k žádnému (je jim to fuk). Přes 4 miliony jsou ateisté. Asi sedm set tisíc čemusi věří, ale nehlásí se k žádné existující církvi. Protože údajně ve společnosti roste zájem o mimozemské civilizace, věštění, horoskopy, výklad karet a astrologii, a protože i v kolonce „náboženství“ se uplatňují výše zmínění rytíři Jedi, je zhruba jasné, jak jejich víra asi vypadá. Z reálně existujících církví se k římskokatolické hlásí něco přes milion lidí (v roce 1991 to bylo přes čtyři miliony), k českobratrské evangelické něco přes padesát tisíc, k československé (pokorně se přiznám, že rozdíl mezi touhle církví a rytíři Jedi mi tak trochu uniká) necelých 40 tisíc.

A konečně: o něco málo míň než věřících Českobratrské církve evangelické je u nás negramotných. Jejich počet utěšeně roste. Důvod je, řekl bych, jasný: proč by lidé, kteří nevěří v Boha (ne nějakou neurčitou a nedefinovanou polobytost, ale aspoň u nás toho z Apoštolského vyznání víry), kteří na rozdíl od našich předků z devatenáctého a první poloviny dvacátého století necítí sounáležitost k národní společnosti a nejsou ani schopni založit rodinu, vlastně potřebovali umět číst a psát?

Módní věc je dnes u nás boj proti korupci. Bojovat proti něčemu je jistě dobré, ale člověk musí zároveň bojovat za něco, jinak je ten boj pro kočku. Naše společnost v boji proti korupci selhává a boj proti korupci se zdá být nikoli náhodou politickým kýčem hlavně proto, že u nás vládne, jak se zdá, totální nihilismus. Nakaženi jsme jim všichni, jistě i autor těchto řádků. A dělat by se s tím určitě něco mělo. Na jednu stranu je jasné, že to vůbec není politická záležitost. Ale stejně jasné bohužel je, že ve společnosti, skládající se s osamělých lidí, kteří nikoho nemají rádi a nikoho se nebojí, kde vládne totální nihilismus, se rozumná politika vůbec dělat nedá.

lidovky.cz 16. prosince 2011