Andrej Babiš má šanci

Nové iniciativě podnikatele Andreje Babiše ANO2011 (ANO znamená „Akce nespokojených občanů“) většina pozorovatelů české politické scény nedává velkou naději. Poukazuje se na podobnost s tím, s čím kdysi přišly Věci veřejné. Veřejnost je prý skeptická a nedá se dvakrát stejně napálit. To je, řekl bych, nemístný optimismus.

Ačkoliv volby do Poslanecké sněmovny v roce 2011 posléze vyústily do politické katastrofy, nadšené očekávání, s nímž byla spojena „výměna politiků“, vůbec nepominulo. Teze iniciativy „Vyměňte politiky“ zněla a zní: „Jsme normální lidé. Nemáme ambici stát se politiky. Jenom se nechceme smířit s tím, jak politici v ČR fungují“. Česká společnost se tedy dělí na „normální lidi“ a „politiky“. „Politici“ doposud pracovali špatně, je třeba, aby „normální lidé“ ty stávající vyhnali a z množiny politiků si vybrali jiné. To se dá aplikovat pořád kolem dokola.

Pan Babiš je taky „normální člověk“: není politik a ani politikem být nechce, jen se nehodlá smířit s tím, jak politici u nás fungují, a nezištně nabízí svou pomoc.

Svou představil ve výzvě iniciativy a v mediálních vystoupeních (např. rozhovor v Hospodářských novinách z 19. 9. t.r.) Naši přítomnost nelítostně kritizuje. Mluví o „dosavadním politickém marasmu“: „náš majetek se výrazně zmenšil a je nadále systematicky rozkrádán.“ Už se nekrade po milionech, ale po stovkách milionů až po miliardách. Problém je, že když má dojít na konkréta, říká: nemám žádné důkazy, to, co vám říkám, je všeobecně známé, mluví o tom každý, plno věcí se tuší, to ale přece neznamená, že to není pravda, mezi podnikateli se mluví o tom…, v novinách se dočtete, že… atd. Lidé tomu rádi uvěří.

Současný marasmus srovnává pan Babiš s minulostí: „V roce 1989 nemělo Československo žádné dluhy, naopak nám tzv. bratrské země dlužily desítky milionů dolarů a náš stát vlastnil obrovský majetek“ (jak by nevlastnil, když mu patřilo fakticky všechno kromě osobního majetku občanů). „Za komunistů kradli u nás zelináři a řezníci, občas asi i pracovníci podniků zahraničního obchodu, ale komunističtí funkcionáři nekradli. Ti totiž měli své výhody, myslili si, že na svých postech budou věčně. U nás se korupční systém vytvářel v posledních dvaceti letech.“ A aby to nemělo příliš zjevnou povahu chvály totalitní minulosti, opepří to uznáním první republiky, kdy „jsme patřili mezi nejvyspělejší průmyslové země světa“.

To, čeho je třeba dosáhnout,je prosté: spravedlivější společnost, funkční a právní stát, společnost, která bude svojí úrovní podobná Švédsku nebo Švýcarsku. Prostá je i technika, jak toho dosáhnout: „používat při správě státu zdravý rozum“, a hlavně sjednotit se. (Důraz na to, že v jednotě je síla, trochu připomíná hesla jako „nic než národ“, protože ve fungující demokracii je síla v názorové pluralitě, v konfrontaci názorů a koncepcí). A zejména: vytčeného cíle je podle pana Babiše možné dosáhnout „jedině jednoznačným vítězstvím občanského hnutí složeného z důvěryhodných a nezávislých osobností ČR v následujících parlamentních volbách.“ To je jakýsi ohlas havlovské koncepce Občanského fóra: problém je, že politické uskupení složené z nezávislých osobností může politicky fungovat jen tenkrát, pokud je pojato jako potěmkinská vesnice. Věrohodněji vypadá formulace o „řízení státu jako prosperující firmy“, ovšem, v řízení firmy nevládne většinou přehnaná demokracie a firma obyčejně někomu patří, i když se předstírá, že je všech.

Pan Babiš vidí svou úlohu poměrně skromně: „Nabízím, že bez nároku na odměnu budu manažerem tohoto hnutí. Veškeré náklady spojené s touto iniciativou budu hradit ze svých příjmů.“ Tento altruismus má i svou tak říkajíc pragmatickou stránku: „Jsem bývalý člen KSČ, bývalý pracovník zahraničního obchodu. Jsem takový ten prospěchář starého režimu, který do strany vlezl, aby mohl cestovat do zahraničí … když jste stará struktura, tak jste diskvalifikovaný, když kradete miliardy, tak je to pohoda.“ Pan Babiš to samozřejmě myslí ironicky, na okraj jen podotýkám, že množiny starých struktur a těch co kradou miliony se částečně překrývají, kdežto většina lidí nejsou ani staré struktury, ani nekradou miliony.

Když se v ODS vyjadřují k možnosti návratu Václava Klause do čela strany, většinou opatrně říkají „dovedu si to představit“. Já si zase dovedu představit, že iniciativa pana Babiše, zvlášť pokud bude hospodářská krize, k níž směřujeme, tentokrát opravdu vážná, získá významnou pozici na české politické scéně. Daleko raději bych si ale představoval něco jiného.

Lidové noviny 14. listopadu 2011