Čínský tygr a růžová evropská čuňátka

V internetové verzi německého deníku Die Welt vyšlo v sobotu a v neděli několik článků o případné čínské účasti na záchraně EU obecně a eurozóny zvláště. U nás o některých z nich informovalo v sobotu Právo. Jde o to, že Čína by mohla nějakým způsobem (např. odkoupením dluhopisů) přispět sumou, rovnající se skoro dvěma bilionům Kč (je to víc než polovina celkové, obrovité čínské zásoby cizích měn) na sanaci EU obecně a eurozóny zvlášť.

Když jde o masivní finanční výpomoc v nouzi, jsou zvyklé uvažovat pragmaticky i státy s podstatně lepším image, než jaký má, pokud jde o humanitární akce, ČLR. Čínský premiér prý k možné pomoci podotkl: rádi bychom, ale máme problém, jak to vysvětlit našemu lidu. Tato otázka je zcela legitimní, i když čínské vedení v krajní situaci dovede do přesvědčování zapojit i tak výmluvné instrumenty, jako jsou tanky. Potřebovali by prý nutně protislužbu, jíž by mohlo být např. to, že by Číně byl přiznán status tržního hospodářství.

Zde je třeba zdůraznit, že nejde o pouhý verbální výkon: čínské hospodářství nepochybně vykazuje některé tržní charakteristiky, ale stát si zachovává silnou ruku. Čínská měna je uměle podhodnocena, což zvýhodňuje čínský export (odtud veliké přebytky v obchodní bilanci) a Evropa by se nemohla bránit dumpingu čínských firem. Jednak čínské hospodářství má jakési slabiny např. v oblasti ochrany autorských práv (tj. když se to trochu přežene, co jde okopírovat, to ukradnou). Jde tedy o hospodářství státem dirigované, částečně tržní, a tam, kde to jen trochu jde, mohutně fixlující. Nemluvě už o tom, že kdyby se Evropa Číně nějak výrazně zavázala, měla by problém s tím, co už teď moc nedělá, tj. s poukazováním na porušování lidských práv v Číně, které je dosti masivní.

To, co by měli Číňané pomáhat zachraňovat, je evropský sociální stát. Základní právo, na kterém stojí, je nezrušitelné lidské právo občana na blahobyt. Pokud na jeho realizaci stát nemá, zadluží se v budoucnosti. Když už to nejde, pokusí se vypůjčit si u země, která podobný problém s blahobytem nemá, protože 95% jejího obyvatelstva žije v nepředstavitelné bídě, a lidská práva ji moc neoslovují. Zároveň je těch 95% obyvatel prodchnuto vlastenectvím (jak se u nás říká nacionalismem), které jim poskytuje motiv, proč momentální bídu snášet (zatímco když se někde v Evropě nedaří právo na blahobyt náležitě realizovat, jako dnes v Řecku, promění se růžová čuňátka v krvelačné fretky a pokoušejí se svůj stát rozflákat či zapálit).

K čuňátkům neodmyslitelně patří blažená nevědomost. Podle průzkumu agentury German Marshall Fund, jak ji citují ve welt.online, 62% Evropanů nepovažuje Čínu za vojenské nebezpečí a 46% považuje spolupráci s ní, spočívající v tom, že nám zaplatí náš sociální stát, za šanci (v USA 63% lidí považuje Čínu za hospodářské a skoro 50% za vojenské nebezpečí).

Sancta simplicitas! Čuňátkům, přesvědčeným o svém nezadatelném právu na blahobyt, bude pečlivou rukou ustláno na květinovém loži, aby si své právo mohla vychutnat. Snadno přehlédnou, že lože je umístěno na pekáči, a úslužný ošetřovatel má v jedné ruce sirky, v druhé regulátor přívodu plynu. Takže teď stačí už jen škrtnout.

lidovky.cz 31. října 2011