ARCHIV

Kolik řečí znáš, tolikrát jsi ministrem

Jazyková vybavenost českých občanů, zvláště těch střední a starší generace, není všeobecně nic moc. Je to svým způsobem pochopitelné. Kdo se např. jako autor těchto řádek kdysi pokoušel zvládnout angličtinu pomocí Učebnice pro vědecké pracovníky z druhé poloviny padesátých let, vzpomene si jistě na záchvaty bezmocného vzteku, které zažíval nad neuvěřitelnými bolševickými žvásty, jež byl nucen překládat střídavě z angličtiny do češtiny a naopak. Nutkavá touha omlátit knihu v solidních tvrdých deskách autorům o hlavu mne nakonec zmohla a na učení jsem rezignoval.

Naši sociální demokraté to měli ještě o chlup těžší. Jsou stranou plebejskou, neintelektuálskou, mírně kverulantskou – a kverulanti se těžko podrobují drilu, spojenému např. s biflováním slovíček: vědí všechno sami a lépe.

Přesto to s jazykovými znalostmi členů české vlády není nijak tragické. Svědčí o tom informace, kterou přineslo dnešní Právo. Jsou tu jen určitá specifika.

Tak například premiér Špidla hovoří německy, a když se připraví, je schopný vést rozhovor i ve francouzštině. To je pozoruhodné: člověk by řekl, že na rozhovor není možné se jazykově připravit, protože předem není známo, co bude říkat partner. Nezapomínejme ovšem, že pan premiér vyniká uměním vést si svou bez ohledu na spolubesedníka. A tak se připravit prostě může.

Ministr Urban „rozumí docela dobře anglicky a mluví francouzsky“. Z toho plyne, že jeho protějšek na něj musí mluvit anglicky a pan ministr mu pak odpovídá řečí Corneillovou a Racinovou. Aby to pro druhou stranu nebylo jazykově příliš náročné, měl by být pan ministr vysílán především na jednání do Kanady.

Kromě této geografické specializace existuje ve vládě i specializace žánrová. Tak paní ministryně Buzková se údajně domluví anglicky a dokáže v této řeči pronést i projev. Je tedy ideální účastnicí různých konferencí a slavnostních shromáždění.

Podobná úzká specializace se neomezuje jen na sociální demokraty. Pan ministr Němec „při neformálních setkáních uplatní svou znalost angličtiny a němčiny“. Hodí se tedy pro různá kuloárová ujednání a zákulisní diplomacii. Pan ministr Mlynář zase „zvládá společenskou konverzaci v angličtině“. Uplatní se na recepcích, rautech, slavnostních obědech a večeřích. Ministr zemědělství Palas hovoří bulharsky (nezapomínejme, že Bulharsko je zelinářskou velmocí!) a rusky.

Ministr kultury Dostál se domluví česky. Není na tom o nic hůře než řada západních politiků, kteří – jak správně poukazuje premiér Špidla – kromě své (anglické) mateřštiny neznají žádný jiný jazyk. Chyběla mu jen ta trošička štěstí.

A při všech těchto rozdílech v jazykovém vybavení mají všichni ministři naší vlády společnou jednu základní dovednost: jsou schopni se domluvit s pomocí tlumočníka. V tom se hravě vyrovnají, jak zase uvádí Špidla, tureckému ministerskému předsedovi.

Gratulujeme.

20. října 2003, psáno pro české vysílání BBC