Arcibiskup děkuje prezidentu Klausovi

Pražský arcibiskup Duka poděkoval prezidentu Klausovi za jeho vystoupení na Národní svatováclavské pouti 28. září t.r. Ujistil ho, že jeho projev byl řadou věřících velmi kladně přijat a že prezident vyjádřil právě to, co církev hlásá a k čemu se hlásí. A zároveň prezidentovi poděkoval za jeho postoj k pochodu Prague Pride v létě v Praze.

Nejde o žádné osobní stanovisko arcibiskupa (je otázkou, zda si tak vysoký katolický hodnostář vůbec může podobný luxus jako osobní stanovisko dopřát). Znění dopisu schválila jak stálá rada České biskupské konference, tak všichni diecézní biskupové v ČR. Díky této manifestační podpoře má arcibiskupův dopis chtě nechtě i jistou politickou váhu.

Představitelé katolické církve v ČR tak zároveň (slušelo by se napsat mimo jiné, ale mělo by to být napsáno dost malým písmem) zaujali úplně jiný postoj, než bezprostředně po prezidentovu vystoupení prof. Tomáš Halík.

Halíkova základní výtka k tomu, že katolická církev vůbec umožnila Klausovi vystoupit, byla, že se tu vlastně oživuje rakousko-uherská jednota trůnu a oltáře. Ve světle arcibiskupova dopisu nelze nepřiznat, že na té výhradě něco je. A je vlastně otázka, zda to není ještě horší, než jak to prof. Halík vidí.

Habsburští panovníci byli tradičně hluboce věřící katolíci. Prezident taktně, ale zřetelně vyjádřil svou distanci od katolické církve: „Jsem sice jen vnějším pozorovatelem současných diskusí v římskokatolické církvi, ale…“ Jistě, má na to právo. Vyvstává však otázka, zda by i vzhledem k tomu, jaká stanoviska zaujímal v minulosti, nebyla vhodnější paralela než jednota trůnu a oltáře jednota okamžitých politických zájmů tureckého sultána a katolické církve. Katolická církev je velmi zaintetresována na tom, aby se konečně zbavila dusivého objetí státu, který je daleko spíš ateistický než jenom sekulární, a postavila se na vlastní nohy. Současná dohoda mezi vládou a křesťanskými církvemi otvírá dveře k velmi potřebné odluce církví od státu. Prezident Klaus zase za rok a půl přestane být prezidentem a bude potřebovat voliče. I takové vzájemně výhodné kroky je samozřejmě možné legitimovat, s jednou podmínkou: nesmí být porušen příkaz, na němž stojí středověká dělba duchovní a světské moci a zprostředkovaně i moderní liberální demokracie: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ (Mt 22,21).

Nemohu se zbavit dojmu, že Václav Klaus toho tentokrát dostal od pana Duky a katolické církve nějak moc.

lidovky.cz 7. října 2011