Notorieta

„Notorieta“ je právní termín, označuje skutečnost, kterou není třeba před soudem nebo správním úřadem dokazovat, neboť se pokládá za všeobecně známou.

Poměrně široké pojetí notoriety se u nás prosadilo v padesátých letech minulého století, pak jsme se postupně vraceli tak říkajíc k normálu. Jakýsi kousek problému tady však, jak se zdá, pořád je.

Předseda TOP09 Karel Schwarzenberg řekl včera nebo předevčírem serveru Aktuálně.cz mimo jiné: „Kauza Roman je ohromná a bude mít nedozírné důsledky. Je veřejným tajemstvím v této republice, že pan Roman a ČEZ tady financovali politické strany. Jediná TOP09 od něj nic nedostala.“

Pro dnešní Mladou frontu Dnes to pak ještě doplnil: řekl jen, že je to veřejné tajemství, nemá žádné tajné informace, není státní zástupce, policista ani finanční úřad. A poté, co veřejné tajemství vyslovil, je na novinářích a státních orgánech, aby to „vyzjistili“ a opatřili důkazy.

To, s čím pan předseda přišel, je na první pohled „pravdě podobné“. Nechme stranou skutečnost, že si jeho vyjádření lze vykládat jako „dali jste všem, jen nám ne, a tak vám teď zatopím“, to je dáno jen nepříliš šťastnou formulací. Významnější je, že TOP09 je velmi mladá strana (i Věci veřejné existují déle, sice jen na komunální úrovni, ale už někdy na počátku minulého roku měly šanci na to, že překonají pětiprocentní překážku pro vstup do Poslanecké sněmovny), a i odtud by se eventuelně dalo usuzovat, proč se zrovna na ni nedostalo. A konečně – reakce představitelů dvou největších stran, ODS a ČSSD, na předsedovo prohlášení byla dosti rozpačitá: předseda poslaneckého klubu ODS Stanjura považuje podporu své strany od ČEZu za „nepravděpodobnou“, podle místopředsedy ČSSD Tejce by to „muselo být ve výroční zprávě“.

Přesto se nemohu zbavit dojmu, že logika o výroků pana Schwarzenberga poněkud kulhá a že chápání notoriety v jeho pojetí je příliš velkorysé. Vzpomněl jsem si v té souvislosti na jednu stařičkou anekdotu: dědeček cestuje v kupé osobního vlaku. Pokaždé, když vlak zastaví ve stanici, stáhne okénko, zavětří a rezolutně prohlásí: tady se nějak moc souloží (používám slušnější výraz). Když se to opakuje už asi po páté, jeden ze spolucestujících to nevydrží a vyjede: safra, dědku, jak to můžete vědět? A dědeček odtuší: No víte, ono se teď vůbec nějak moc souloží.

Nemohu se zbavit dojmu, že váhový rozdíl toho, co tvrdí dědeček v anekdotě, a toho, s čím přišel pan Schwarzenberg, spočívá v tom, že ten druhý je předseda parlamentní strany, ministr, poslanec a navíc rozený aristokrat. Jenže doby, kdy nějaká VIP osoba něco podobného jen tak mýrnix dýrnix prohlásila a novináři a státní orgány se pak mohli přetrhnout, už přece jen uplynula. Od pána i od kmána to chce nějaká konkréta, jinak je to jen plácnutí do vody.

lidovky.cz 30. září 2011