Mašínové: případ který rozděluje.

Včera byl v Clevelandu s vojenskými poctami pohřben Ctirad Mašín. V souvislosti s jeho úmrtím se v médiích rozpoutala, vlastně spíš obnovila zuřivá debata o odbojové činnosti bratří Mašínů. Pohřbu se v zastoupení premiéra účastnil ministr obrany Vondra, byl tam i český velvyslanec ve Washingtonu Gandalovič. Opozice protestuje. Prezident Klaus kdysi jako důvod, proč nechce dát Mašínům státní vyznamenání, uvedl mj. i to, že jejich případ veřejnost rozděluje. Jistě, ale případy, které veřejnost nerozdělují, jsou nezajímavé. Zato na případech, které rozdělují, lze profitovat, pokud jde o politické preference, a tady je rozdělení velmi zřetelné: pro jednu stranu hrdinové odboje, po druhou vrazi. V politické bitvě je pokus o střízlivý a věcný postoj obtížný, nikomu o něj nejde. Jde o voliče.

Ctirad Mašín poskytl krátce před smrtí rozsáhlý rozhovor analytikovi Tomáši Šmídovi. Zveřejnily jej Lidové noviny. Sdělil, že se nechce vrátit do ČR, „kvůli kontinuitě s komunistickým právem“. Jako výstřel v bitvě to zní pěkně, věcně je tu problém: úplná diskontinuita s právem předchozího režimu by znamenala totální chaos. Zmínku v rozhovoru je třeba chápat jako nastolení tématu pro diskusi: je třeba říci, kde, v čem diskontinuita měla být a není. Je málo sporné, že ptát se bylo třeba bezprostředně po převratu a že se to tenkrát zanedbalo. Je to ale věcný problém a je třeba se jím věcně zabývat. Zdá se, že o to nikdo moc nestojí.

Ještě pozoruhodnější je pasus o Češích a Němcích: „Z dob války nezůstalo moc důvodů, proč mít Němce rád. Dnes se taky zapomíná, že tady vládl teror. Němci popravovali lidi, zavírali, perzekvovali. Protektorát zase taková selanka, jak se někdy prezentuje, nebyl. Německá zpupnost neznala mezí. Když poslouchám stesky sudetoněmeckých představitelů, mám pocit, jako by dějiny začínaly až v květnu 1945, přičemž se naprosto zapomíná na bezpráví, která utrpěli čeští obyvatelé, kteří byli vyhnaní ze Sudet po příchodu Němců. A to německému počínání nepředcházel žádný český teror, bylo to zcela nevyprovokované a Hitlerem a Henleinem hecované bezpráví. Což samozřejmě nevylučuje, že po válce se na Němcích mstili lidé, kterým oni nikdy neublížili. Ale obecná nálada po letech perzekucí měla svoje jasné a logické příčiny. A mě zaráží, že se u nás nad nimi pořád brečí.“ Protektorát prý nebyl selanka. Kdo to u nás kdy tvrdil. Dějiny nezačaly v roce 1945 – to je taky oficiózní teze dnešního českého státu. Vyhnání Čechů ze Sudet po Mnichově by chtělo přinejmenším rozvést. A pokud jde o nevyprovokovanost německého teroru, je třeba říci, že se sice nedá ničím ospravedlnit, ale že dlouhodobě nerozumná národnostní politika Československu v roce 1938 velmi zkomplikovala situaci. Formulace o tom, že se na Němcích mstili lidé, kterým oni nikdy neublížili, nabuzuje dojem, že ti, kterým bylo ublíženo, se mstít mohli, což mi zase až tak nesedí.

Hlavní problém je, člověk má skoro strach se do debaty o Mašínech zaplést. Je to bitva dvou fanatických táborů, v níž se argumenty používají jako klacky, a podle toho taky vypadají.

lidovky.cz 26. srpna 2011