ARCHIV

Černá díra

Minulý týden jsme si mohli přečíst v našich novinách krátkou zprávičku: Správní rada česko-německého Fondu budoucnosti zamítla návrh sudetoněmeckých sociálních spolků na „humanitární gesto“ pro ty z vyhnaných, kteří byli během „odsunu“ a před ním zvlášť těžce postiženi.

V souvislosti s tím je třeba zaznamenat několik pozoruhodných věcí: za prvé, jediné konkrétum, které se český čtenář o návrhu dozvěděl, je to, že pro „Humanitární gesto“ měla být z Fondu budoucnosti vymezena částka 4,5 milionů eur, tj. asi 135 milionů Kč.

V této souvislosti neuškodí malá rekapitulace, pokud jde o peníze do Fondu vložené. V Česko-německé deklaraci se německá strana zavázala vložit 140 milionů DM, tj. asi 2,4 miliardy Kč. Češi vložili 440 milionů Kč. Celková suma nakonec představovala 165 milionů DM, tj. asi 2,8 miliardy Kč. Z ní připadlo asi 90 milionů DM (1,5 miliardy Kč) na projekt humanitární pomoci obětem nacistického násilí (obětem nacistického násilí Fond navíc ještě zprostředkoval 432 milionů DM, tj. 7,4 miliard Kč, z příspěvku německé nadace Připomínka, odpovědnost a budoucnost). Fondu pak zbylo z původně vložených peněz 75 milionů DM, tj. 1,3 miliarda Kč. Sudetoněmecký návrh počítal zhruba s desetinou této částky a „humanitární gesto“ mělo představovat méně než desetinu toho, co dostaly přímo z Fondu české oběti nacismu. Vzhledem ke složení financí ve Fondu je přitom zjevné, že větší část této sumy by tak jako tak šla z peněz, vložených německou stranou.

Správní rada Fondu návrh zamítla s odůvodněním, že „předmět žádosti sudetoněmeckých sociálních spolků není zahrnut ani ve výčtu, ani v duchu ustanovení“ Česko-německé deklarace z roku 1997 a statutu Fondu a že se „s finančními požadavky ve výši 4,5 mil. € jeví jako nereálný i vzhledem k objemu finančních prostředků, které má Fond budoucnosti k dispozici pro plnění svých statutárních povinností.“ Pokud jde o objem finančních prostředků, je z toho, co jsme uvedli, zjevné, že by na „humanitární gesto“ padla jen jeho desetina. Pokud jde o „duch“ deklarace a statutu Fondu (představitel české ambasády v SRN Sechter hovořil dokonce o tom, že by se musela změnit česko-německá deklarace a přepsat statut Fondu), stačí ocitovat pasáže, na něž se Rada odvolává. V článku 7 česko-německé deklarace se praví: „Tento společný fond bude sloužit k financování projektů společného zájmu (jako jsou setkávání mládeže, péče o staré lidi, výstavba a provoz léčebných ústavů, péče o stavební památky a hroby a jejich obnova, podpora menšin, partnerské projekty, česko-německá diskusní fóra, společné vědecké a ekologické projekty, jazyková výuka, přeshraniční spolupráce). Německá strana se hlásí ke svému závazku a odpovědnosti vůči všem, kteří se stali oběťmi nacionálněsocialistického násilí. Proto mají být projekty, u kterých je to vhodné, ku prospěchu především obětem nacionálně socialistického násilí.“ A ve statutu Fondu budoucnosti (bod 2.1 a bod 2.2) zase stojí: „Účelem Fondu je poskytování prostředků, sloužících podle bodu VII Česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997 (dále Deklarace) k financování projektů společného zájmu České republiky a Spolkové republiky Německo, jako setkávání mládeže, péče o staré lidi, výstavba a provoz sanatorií, péče o stavební památky a hroby a jejich obnova, podpora menšin, partnerské projekty, česko-německá diskusní fóra, společné vědecké a ekologické projekty, jazyková výuka, přeshraniční spolupráce. Většina prostředků Fondu bude využita na projekty sloužící ku prospěchu obětem nacionálně socialistického násilí.“

Je zjevné, že výčet ani v jednom případě není míněn tak, že by úplně vyčerpával všechny možnosti. Jde o to, zda správní rada Fondu považuje návrh na humanitární gesto vůči vyhnaným za „projekt společného zájmu“ ČR a SRN. Druhá podmínka statutu, požadavek, aby většina prostředků byla použita ve prospěch obětí nacionálně socialistického násilí, by přijetím návrhu nebyl ohrožen.

A tím se dostáváme k druhé pozoruhodné věci: Zástupci ČR i SRN ve Správní radě Fondu (výjimkou jsou pp. Olbert a Schläger ; první byl kdysi vyhnán z ČSR, druhý ze Slezska) došli svorně k závěru, že o žádný projekt společného zájmu nejde. Obávám se, že budoucnost je usvědčí z omylu, bohužel až ve chvíli, když už bude pozdě.

A konečně třetí věc, která vlastně zase až tak pozoruhodná není: žádné české noviny tuhle zprávu nekomentovaly. Přece nebudeme přepisovat dějiny.

18. října 2003