Hysterie

Petr Hájek, zástupce vedoucího prezidentské kanceláře, ostře zkritizoval v Parlamentních listech pražského primátora Svobodu a předsedu pražské ODS Šťastného za jejich „postoj k chystanému karnevalu homosexuálů“, totiž k festivalu Prague Pride. Akce je podle něho „vážnou politickou demonstrací určitého hodnotového vidění světa. Světa, v němž klasická rodina již nehraje žádnou roli. V němž hluboké národní tradice a kulturní kořeny ožírá obluda multikulturalismu. Světa, v němž sexuální či jakákoli jiná deviace je povýšena na ctnost, abnormalita na normu, destrukce společnosti na posvátný Pokrok.“

Snad by bylo dobře vnést do světa rozbouřených vášní trochu odstupu. Homosexuálové představují v naší společnosti (a nejen u nás) velmi výraznou menšinu. Nejsou to žádní devianti, jen lidé handicapovaní. Jejich handicap jim nebrání být v profesích, které vykonávají, společnosti užiteční stejně jako heterosexuálové. Handicap je něco, co člověka omezuje, ale za co člověk nemůže. Přitom byli v minulosti vystaveni drsnému pronásledování a dodnes jsou leckde terčem pošklebků a opovržení. Jejich potřeba emancipovat se je stejně přehnaná jako pochopitelná, dělá to každá dlouho utlačovaná menšina. Proto bychom je měli tolerovat, i když to občas jde jen ztuha. A proto bych si taky netroufl primátorovi vyčítat, že jejich festival zaštítil.

Jiný problém je, že na těchto lidech a na jejich problémech parazitují podivné ideologie: četl jsem před časem článek jakési rozlícené feministky, která dokazovala, že monogamie je jen výstřelek židovsko-křesťanské tradice a že pokud jde o pestrost sexuálních vztahů, měli bychom si vzít příklad ze šimpanzů. To je krajnost, jistě. Pak existuje spousta variant, které nejsou na první pohled tak směšně výstřední, ale přitom podobně pomatené.

Když se tito lidé pak dostanou s těmi, co zastávají názory podobné panu Hájkovi, do střetu, je jasné jen jedno: běda člověku, který by se chtěl k věci postavit střízlivě! V nesmiřitelném boji dvou podobně nepříčetných fanatismů nemá šanci.

Pokud to snad není jasné, ještě jeden příklad. Tentýž Petr Hájek proslul před nedávnem zásadním odmítnutím darwinismu a rozhodným prohlášením, že on v žádném případě z opice nepochází. Vzbudilo to velkou legraci. Škoda jen, že si nikdo nevšiml toho, co předcházelo. Totiž skoro celotýdenní oslava výročí Charlese Darwina, jež probíhala v našem tisku a jejímž mottem bylo: Darwin vědecky vyvrátil náboženství a dokázal, že Bůh neexistuje. To je ovšem strašná pitomost. Darwin byl vědec, přišel s vědeckou teorií, která podléhá vědecké kritice, a pokud vím, je také na této úrovni věcně kritizována. Věda pracuje s tím, co se dá očichat, ohmatat a dokázat.

Pak jsou tu věci, ve které věříme. Existují proto, že jim věříme, stejně jako to, nač si můžeme sáhnout, ne-li více. Ve společnosti, která pochybuje o existenci věcí, v něž věříme, vládne nepřetržitá hysterie. A protože hysterie je projevem nejistoty a slabosti, není v takové společnosti místo pro slitování.

lidovky.cz 5. 8. 2011