Svět, v němž se nedá žít

Řádění „aktivistů“ na Modravě utěšeně pokračuje. Nejdřív jich bylo jen 40, nyní se jejich počet blíží 65 a patrně ještě poroste. Nejprve se připoutávali ke stromům řetězy, pak řetězy a trubkami. S obojím si policisté (blokují jich tam zatím asi padesát) nějak poradili. Nyní se dva nejčilejší aktivisté vyšplhali do koruny jednoho stromu. Za nějakou dobu tam budou patrně všichni, zdá se, že život na stromech, odkud naši předkové kdysi slezli, je instinktivně přitahuje. Je tu jakási naděje: za pár dní namnožení kůrovci zamoří široké daleké okolí, kácení nemocných stromů ztratí smysl a aktivistická blokáda rovněž. Do té doby se ovšem lze nadít nejhoršího: jeden z jejich ideologů, Vladimír Just, v dnešní MfD prohlásil, že „blokádníci“ sahají „zatím“ k mírumilovnému, byť nejzazšímu prostředku občanského odporu. Může tedy být ještě o hodně hůř.

Proti svým mučitelům protestovalo asi sto padesát obyvatel okolních obcí. Dá se snad očekávat, že pokud dorazí na místo akce, vrhne se na ně z korun stromů několik desítek představitelů dosud mírumilovného občanského odporu po způsobu sedmihradských upírů?

To je jen jeden případ, ten nejdivočejší. Kdesi na Šluknovsku se zase chystá technoparty. Doba, kdy se takových kulturních záležitostí účastnily mnohatisícové davy, dokázaly zablokovat jednu z hlavních dálnic a na pár dní zaměstnat regimenty policistů, jsou sice ty tam, ale i očekávané dva tisíce lidí dokážou kraválem a válečným řevem pořádně poničit bezbranné obyvatele přilehlých obcí. (Jsem člověk starý a konzervativní, beru na vědomí, že pro mladší generace má tahle hudba své kouzlo, její nevýhodou je, že nejvhodnějším prostorem pro její provozování se zdá být Sahara).

A třetí příklad, ten relativně nejnevinnější: ministr kultury se odvážil dát znovu prověřit, jak mají být chráněny gotické sklepy na Perštýně, kde má vyrůst jakási nová budova. Pustili se do něj architekti i ochránci staré Prahy.

Jde o tři různé případy, ale jedno mají společné: ochrana přírody před bezohledným ekonomickým drancováním, hudbymilovnost a potřeba svobodného kulturního vyžití, ochrana kulturního dědictví minulosti jsou věci samy o sobě velmi pozitivní. Dnešní doba ale ztrácí smysl pro míru a ohleduplnost, bez nichž se morálně a věcně ospravedlnitelná aktivita proměňuje v cosi obludně nafouknutého a v podstatě asociálního. Vytváříme si přírodu a životní prostředí dokonale autentické, leč neobyvatelné. A protože nebude kde bydlet, nezbude nám nakonec než vrátit se zpátky do korun stromů: modravské aktivisty lze považovat za první vlašťovky, pionýry tohoto velkého návratu.

lidovky.cz 29. července 2011