Tohle není místo pro diskusi

O včerejším odborářském happeningu prohlásila předem paní Žitníková, předsedkyně zdravotnických a sociálních odborů, že bude mít spíše komorní ráz. To se povedlo doslova a do písmene, pokud jde o účast. Na Palackého náměstí se sešlo demonstrujících asi pět set (skromnější odhady mluví o třech stech). Znovu si stěžoval i nejvyšší odborový šéf Zavadil: „spokojený bych byl, kdyby účastníků bylo více a náměstí se zaplnilo.“ V této věci tedy manšaft svého lídra zklamal, bude se muset polepšit. Jinak komornost demonstrace a následujícího průvodu Prahou byla poněkud specifická.

Mezi demonstrující přišel ministr zdravotnictví Heger. Podle toho, co říkali odboroví potentáti a jak se choval shromážděný minidav, by člověk řekl, že se tam „drze vetřel“. O tom si ovšem dovoluji silně pochybovat.

Když se ministr, povoláním lékař a univerzitní učitel, který na rozdíl od některých svých ministerských kolegů nevyniká zarytou útočností, pokusil něco říci, uřvali ho. Není to nesnadné, na to nemusí být pět set lidí, stačí padesát. Byl poslán do prdele, označen za hajzla. Zavadil ho veřejně obvinil, že „nám“ lže (tahle sprosťárna je ovšem od Paroubkových dob obvyklá i na politické scéně). Pak ministrovi vysvětlil, že „tohle není místo pro diskusi“, opravdu nebylo. Když Heger odešel, komentoval to další odborový boss, šéf ASO Dufek , slovy: „Viděli jste typickou aroganci moci“. Ježíši Kriste. Paní Žitníková se nechala slyšet, že projevy byly spontánní. To určitě. „Tvrdé jádro“ demonstrantů, Zavadilovi a Dufkovi odboroví pretoriáni, nepochybně řvali a nadávali z plného srdce. Měli konečně příležitost vyříkat si to s „pánem“ (dnes se říká s politikem). Pět set (nebo aspoň padesát) na jednoho. Jednomu samotnému se podobné věci říkají z očí do očí těžko, je cítit, že by to byla sprosťárna.

Páni totiž nemají být. Pěkným pokusem o jejich likvidaci byl bolševický režim. Tenkrát se to nedělalo jen řevem, z toho hlediska byl způsob, jak dnes „odboroví demonstranti“ naložili s ministrem Hegerem, projevem socialistického humanismu ze známé anekdoty – i když zabít ho asi zrovna nemohli. Experiment s odstraněním pánů skončil tím, že se z nejhorlivějších odstraňovatelů záhy stali páni, a čičmundové, kteří řvali na ulici a na něž se nedostalo, pokud v té činnosti chtěli i nadále pokračovat, byli seřezáni na hromadu a putovali za mříže.

Nová tvář odborů, předseda Zavadil, je svým způsobem reprezentativní zjev. Zatím disponuje mohutným aparátem, finančními prostředky a pretoriánskou gardou. Problémy začnou, až se přidají z hlouposti davy lidí, kteří nejsou žádní pretoriáni. Demokracie není soutěž v řevu na ulicích, vítěze v takové soutěži těžko stanovit.

Alexandr Mitrofanov napsal v dnešním Právu: „Vulgarity z úst účastníků happeningu svědčí o jejich bezmocnosti a neschopnosti dosáhnout čehokoli.“ Omyl, vulgarity svědčí v první řadě o hulvátství toho, kdo je vyřvává.

lidovky.cz 13. července 2011