ARCHIV

Politici a média v české kotlině (2)

Triumf plechových žaludků

O české politice tedy lze tvrdit, samozřejmě s notnou dávkou zjednodušení, že je rozdělena mezi ideologické stoupence prezidenta, exprezidenta a komunistů. Národní zájem nereprezentuje nikdo, protože mezi těmito lidmi neexistuje žádný vyjednávací prostor, ve kterém by se jejich zájem proťal způsobem užitečným pro stát. Českou politiku tak ovládají kluboví fandové, v nichž se mísí arogance s ješitností, zbabělost s ignorancí, to vše propojeno s nekonečnou lačností po jakýchkoli dosažitelných prebendách.

Toto ovšem není důsledek kapitalismu, jak soudí komunisté, či trhu s přívlastky, jak soudí liberálové. Je to důsledek českého plebejského primitivismu, v němž vítězí plechový žaludek, oddanost vůdcům vytěsňující běžnou loajalitu a sdílení různých národoveckých fobií vydávaných za vlastenectví.

Vejce nebo slepice?

Čeští politici ovšem nejsou v mizérii sami. Média, která se směle prezentují coby strážci demokracie, nejsou o mnoho lepší. Český novinář si osvojil opisování ze světového tisku, který v drtivě většině prezentuje politický názor západního mediálního establishmentu. Tedy levicový liberalismus. V komentářích k zahraničním událostem chybí odvaha, schopnost analýzy a samostatného úsudku. Až na vzácné výjimky se k zahraničním událostem nedočteme nic, co by nebylo předžvýkáno politology z Bruselu, či analytiky z Washington Post. Politik, který by snad projevil zájem o vymezování národního zájmu, může zahraniční rubriky českých novin (jakožto zdroje seriózních a neotřelých úvah) klidně vynechat. Irácký konflikt, který vymezuje nový mocenský řád, a je tedy dobrou matérií pro pečlivost a představivost, je v českých médiích prezentován na gymnaziální úrovni. Podobá se špatné seminárce k Babičce stažené z internetu. Český novinář, zdá se, nerad knihy. A tak mu uniká podstata dění.

Novinařina orientovaná na domácí události má kolena o něco pevnější. Ne však o mnoho. Příliš často se nechává strhnout cirkusem sněmovny a leskem politických celebrit. Žurnalisté sice většinou nemilují prezidenta, nechávají si však vnutit ta témata, která hlavě státu vyhovují. Velká část těchto témat (evropské, sudetské atp.) mu svým stylem umožňuje levnou prezentaci. Nadměrná pozornost je rovněž věnována sněmovním alkoholikům a vrtkavým osobnostem. Jakkoli je tento zájem legitimní, přílišná soustředěnost na tyto senzace a témata zákonitě vyvolávající lidové pobouření (např. církevní a šlechtické restituce) činí z domácího zpravodajství lidovou tribunu s nedostatkem odstupu a elementární rozvahy.

Závěrem tedy myšlenku, která není nijak objevná. S českými médii a politiky je to jako s Kolumbovým vejcem. Potřebujeme někoho, kdo bude mít schopnost postavit vejce na zbytek špičky, aniž by ho rozbil celé. Chvíli to ještě bude trvat.

Zdeněk Švácha