Šmudlův den

Varnsdorfský policista (příslušník cizinecké policie) Marian Hudec je podle vlastních slov jen takový okresní šmudla. Průšvih, který se nyní od jeho osoby odvíjí, je na obyčejného šmudlu úctyhodný, má takřka kosmický charakter.

Šmudlovi se podařilo sofistikovaným způsobem, o jehož legálnosti jsou jisté pochyby, vydojit z kompetentních orgánů souhlas k lustraci telefonních čísel, které, jak se později ukázalo, patřily mj. předsedovi Ústavního soudu, prezidentovu kancléři a přednímu manažerovi ČEZ. To vše v rámci rozkrývání kriminálního případu týkajícího se obchodu s bílým masem. Šlo o výpisy, kdo, kdy, s kým, odkud a jak často telefonoval. Záležitost teď šetří policejní inspekce, jde prý cca o 30 telefonních čísel, které s případem vůbec nesouvisejí (představa, jak předseda ÚS, tento velebný kmet, ve volném čase organizuje obchod s bílým masem, je velmi zábavná).

Případ, který rozkryla MfD, vzbudil všeobecné pohoršení. Ostře protestoval prezident (netušil prý, že žije v odposlouchávací a nahrávací společnosti). Ve skutečnosti se něco dalo vytušit už dost dávno. V nahrávací a odposlouchávací společnosti žijeme už řadu let a nikoho to dosud nepohoršilo. Naopak velké pohoršení vyvolaly pokusy to nějak eliminovat (např. tzv. náhubkový zákon).

Obrovské veselí vyvolalo např. zveřejnění odposlechu poslankyně Kočí. Vznikla dokonce dramatizace podle někdejšího úspěšného přepisu odposlechů, v nichž se fotbaloví bafuňáři domlouvali na nelegálních ziscích. Nikdo se nepozastavil nad tím, že odposlech podloudně pořídil poslančin kamarád a poskytl jej obratem svému guru a médiím. Nepřipadá vám to lidsky hnusné? Mně ano.

Pozoruhodné byly i odposlouchávací a nahrávací aféry publikované v MfD: inscenovaná akce vířivka, která vedla k likvidaci jednoho nevýznamného poslance ODS. Odposlechy bývalého ministra vnitra, které ho sice znemožnily, ale prokázaly toho pramálo.

Z poslední doby pamatujeme aféru pana Michálka. Svatý muž pojal podezření, že kolem něj bují korupce. Obrátil se na ministra vnitra, který mu nezištně poradil, aby si všechno pečlivě nahrával, a dokonce mu řekl, kde sežene patřičné nahrávací zařízení. Všechno pak vyšlo mj. v MfD. Tomu říkám servis!

Ve výše zmíněných případech šlo ovšem o veřejný, případně celospolečenský zájem. Sám tento termín je jakési reziduum bolševismu. Veřejný zájem se vytváří tím, že ho někdo prosadí klackem (obvyklé v minulosti, byla to věc silových resortů) nebo že o něm někdo hodně dlouho a hlasitě řve (dnešní varianta, dominantní úlohu hrají média).

S napětím čekám na informace, jaký veřejný zájem sledoval šmudla Hudec. Respektive ti, kteří od něho informace získávali, pod kanape si je určitě nestrkal. Jedna stopa prý ukazuje k ABL, zde by byl zájem jednoznačný: přímá demokracie a boj s korupcí. Jsou ovšem nejspíš i další zákazníci: budou se snažit se ke svým celospolečenským zájmům nahlas přihlásit, nebo nešťastného šmudlu někam potichu uklidit?

lidovky.cz 21. června 2011