ARCHIV

Za minulost veselejší

Spisovatel Pavel Kohout vyzval na jakémsi setkání evropských literátů historiky, aby „sestavili takový obraz dějin, který nevyvolává úzkost“.

Úkol je tedy vytyčen. Pozoruhodné jsou na něm dvě věci: za prvé, historik je pojímán jako někdo, kdo vypráví posluchačům příběh, něco jako pohádku. Přejeme si, aby ta pohádka byla pokud možno veselá.

A za druhé: spisovatel se obrací k historikům jako k cechu, a zadává jim úkol. To byl postup v minulosti u nás obvyklý, úkolovali se nejen historici, ale i spisovatelé, Pavlu Kohoutovi o tom jistě nemusím nic vykládat. Historici jsou pojímáni jako lakýrníci: jejich úkolem je natírat dějiny na růžovo, a ti naši se jistě nebudou bránit. Jsou na to zvyklí, vždyť se změnilo jen to, že zadání už nedostávají na papíře s razítkem ÚV KSČ, ale musí ho chytat ze vzduchu v kuloárech parlamentu, na chodbách ministerstvech a v kancelářích partajních sekretariátů.

Jenže přes opakované lakování začne po čase vždycky znovu pod růžovým nátěrem prosvítat nevlídná tvář dějin. Jsou plné krve, křivd, násilí a zrady. A vyvolávají úzkost – patří to k jejich podstatě.

Navíc dějiny – ty svoje osobní, soukromé i dějiny společenství, ve kterém žijeme - nesledujeme jako děti babiččino vyprávění: jsme v nich až po uši, máme na nich svůj podíl. V noci se probouzíme zpocení a ptáme se: jak jsme to mohli udělat, jak jsme to mohli dopustit.

Dějiny mají samozřejmě i vlídnější tvář: řetěz činů, které naplňují obdivem a vyzývají k následování. Ti, kteří je stvořili, to dokázali taky proto, že se čas od času v noci probouzeli v úzkosti z toho, co špatného udělali.

To je janusovská dvojí tvář dějin. Dějiny prožíváme, bereme je za své, hlásíme se k nim v dobrém i ve zlém, dokážeme dobré od špatného odlišit, špatného litovat a z obojího se poučit. Jen tak se v průběhu dějin může svět měnit k lepšímu.

Dějiny pojaté jako veselá pohádka jsou příznakem kolektivní amnézie. Zatím co se utápíme v blaženém zpitomění, naše opravdové dějiny, ponechané samy sobě, se řítí jako vůz, který nikdo neřídí, samospádem od špatného k horšímu.

12. října 2003