A znovu: Ústavní soud versus politika

Ústavní soud dnes rozhoduje o stížnosti Strany Zelených a Věcí veřejných, které se cítí být poškozeny výsledkem voleb v Hlavním městě Praze. Rozdělení města na volební obvody prý nerespektovalo zásadu proporcionality, takže se obě strany, ač v Praze celkově získaly víc než 5% hlasů, nedostaly do zastupitelstva. Výsledek mi v době, kdy tyto řádky píšu, není znám, čtenáři na tom budou asi lépe.

Přitom zákon nevylučuje dělbu velkých měst na obvody a nařizuje pouze, aby v Praze a územně členěných statutárních městech volební obvody respektovaly členění města na městské obvody. To ovšem v Praze činí rovnoměrné rozdělení velmi obtížným.

Dokázat, že rozdělení Prahy na obvody bylo v případě komunálních voleb na podzim neseno postranní úvahou ovlivnit jejich výsledek, je dosti těžké, ještě těžší je uvěřit, že tomu tak nebylo (v době, kdy se o rozdělení na volební obvody rozhodovalo, byla ještě radnice pevně v rukou ODS).

Stížnost obou stran už zamítl Městský soud v Praze, pokud jim ÚS vyhoví, vrátí se rozhodování zpět do Prahy, ale MS bude nálezem ÚS zavázán.

Netroufnu si na nějakou právní analýzu, jsem v té věci samozřejmě laik. Připadá mi ale natolik důležitá, že bych se na ni rád podíval tak říkajíc z hlediska vyššího principu mravního.

Ústavní soud byl znovu natlačen do situace, v níž se octl při rozhodování o balíčku škrtů. Je skoro, přesněji řečeno úplně nemožné nechat stranou politickou stránku věci. Zrušení voleb v Praze bude mít dalekosáhlé následky, a nejde jen o to, že opakování voleb je drahé. Je nutno rozřešit otázku legitimity nynějšího vedení radnice, platnosti toho, o čem zastupitelstvo rozhodlo včetně všech důsledků.

Podle mého názoru je přitom zcela nepochybné, že SZ a VV byly poškozeny, přestože formálně nejspíš k porušení volebního zákona nedošlo. Problém je v tom, zda v hlavním městě, které je třikrát větší než druhé podle velikosti, Brno, má přitom statut kraje a co do počtu obyvatel je druhým největším krajem v zemi, se má volit podle zákona o komunálních volbách, když zákon o volbě do krajských samospráv by umožnil výsledek daleko spravedlivější. Nevím, zda Ústavní soud má pravomoc doporučit podobné řešení a možná, že by se opět hovořilo o princezně Koloběžce první, protože taková změna se nedá dělat se zpětnou platností a týkala by se tedy nejspíš až příštích voleb.

Ústavní soud je, jak se zdá, opět nucen řešit mimořádnou chuť fixlovat, která ovládá celou českou politickou scénu, tentokrát však zejména ODS. Fixluje se samozřejmě v rámci platných zákonů, protože neexistuje takový zákon, v jehož rámci by se nedalo fixlovat. Zákonnost je založena na předpokladu, že lidé, kteří se zákonům dobrovolně podrobují, mají aspoň minimum dobré vůle. Ta ale, jak se zdá, na české politické scéně fatálně chybí.

lidovky.cz 29. března 2011