Prásk! Sysla po palici.

Následující řádky se týkají politické události číslo jedna, totiž další eskalace „kauzy Vondra“.

Ministerstvo obrany je lokalita, připomínající pole kolem Dobronína na Jihlavsku. Je tu spousta hrobů, většinou neodkrytých, v každém číhá kostlivec. Málokdo se v té věci nenamočil, ministr Vondra je čistý prostě proto, že neměl příležitost. Přišel s programem archeologie terénu, který místopředseda TOP09 a ministr financí Kalousek jen těžko mohl brát jinak, než jako (mimo jiné) útok na svou osobu. To je třeba říci úvodem.

Z ministerstva financí se záhy ozvalo cosi jako odvetná salva. Ministr Vondra údajně odpovídá za smlouvu s firmou Promopro, která zajišťovala v době českého předsednictví servis při organizaci veřejných akcí, za podmínek pro stát krajně nevýhodných (Vondra byl tehdy místopředsedou Topolánkovy vlády pro evropské záležitosti). Problém je, že jako takový nedisponoval vlastním ministerským aparátem, v mnohém byl odkázán na Úřad vlády, o dělbě kompetencí probíhají zuřivé spory). Míra jeho provinění je nejasná. Tím se rozvinula další z velkých vnitrokoaličních bitev. Tedy přesněji řečeno bitva mezi ODS a TOP09, VV se přidaly na stranu TOP09, protože morální očista je jejich programem. Při jednání K9 předevčírem večer udělali Vondra a ODS osudovou chybu a ustoupili tlaku koaličních partnerů: Vondra prý slíbil, že se omluví a přijme politickou odpovědnost. O šíři toho závazku bude asi těžké získat přesnější představu, má dvě krajní polohy: pouhé vykrucování, nebo roztržení roucha s následnou okamžitou rezignací. Ministru obrany byla pochopitelně bližší ta první, protože si chtěl udržet své křeslo. Měl vystoupit ještě před vlastním zahájením schůze PS, a koaliční partneři se zavázali, že následně nepodpoří návrh ČSSD, aby byla „kauza Vondra“ zařazena na program schůze.

Nešťastný sysel (totiž Vondra) nato zjevně podlehl lahodnému zvuku koaličních šalmají (stačí jen pár slov, holoubku), vystrčil hlavu z díry a vystoupil s projevem, kde se obhajoval a zároveň vyslovil jakési politování a přijal politickou odpovědnost. Nato logicky dostal okamžitě přes palici. Cicero našeho parlamentu Miroslav Kalousek se omluvil za nedůstojné Vondrovo vystoupení, vyzval ho k okamžité rezignaci, má-li trochu cti v těle, a pokud ne, měl by ji mít premiér Nečas a Vondru neprodleně odvolat. Pak ovšem oba koaliční partneři podle dohody nedopustili zařazení případu na program. Proč by ne, svého už dosáhli.

Závazek, který na sebe Vondra vzal, byl očividně takový, že mu při troše zlé vůle ze strany koaličních partnerů nebylo možno dostát. Kromě toho se musím přiznat, že když se pan Kalousek tak hlasitě a okázale zaklíná ctí, zmocňují se mne pochyby, zda náhodou neslyším lasičku hovořit o kvalitách mrkvového syrupu. A musím dodat, že celý postup TOP09 vůči Vondrovi i ODS považuji za záludný, morálně nekorektní a taky za politicky neprozíravý. ODS nemá na vybranou: buď se Vondry zbaví a politicky se znemožní, nebo ho podrží, a pokud budou koaliční opozičníci důslední, koalici „z dobrých důvodů“ rozbijí. Dosáhnou tím v obou případech samozřejmě politického vítězství – bohužel to ale bude specifická česká forma Pyrrhova vítězství, totiž vítězství Paroubkovo (viz svržení Topolánkovy vlády, viz volby 2010).

lidovky.cz 23. března 2011