Spustila se poslankyně Kočí s Ivanem Langerem?

Se vstupem Věcí veřejných na českou politickou předscénu je spojena řada inovací: nejprve usilovný boj s politickými dinosaury, pak zásadní opoziční postoj k vládě, který ovšem strana zaujímá jako součást vládní koalice, protože jinak by k tomu neměla dost vhodných nástrojů. Teď k tomu přibyla inovace další, snad ještě výraznější: totiž hon na čarodějnici.

V podezření se ocitla sama předsedkyně poslaneckého klubu VV Kristýna Kočí. A podezření je strašlivé: měla strávit jeden den daviscupového utkání s Kazachstánem v Ostravě ve společné loži přímo s králem českých dinosaurů Ivanem Langerem. Asistovat mu měl netvor jen o málo menší, totiž expremiér Topolánek.

Následky pobytu ve společné loži mohou být nedozírné. Obcování s dinosaurem (i když v tomto případě jde o obcování v čistě politickém, společensk, a tedy duchovním smyslu) vede začasté k tomu, co je zdokumentováno ve významných uměleckých dílech, jako je např. film Romana Polanského Rosemary má děťátko nebo americký seriál o vetřelci. Věci se proto chopil ekonomický expert VV Michal Babák (spojení tak exaktní vědy, jako je ekonomie, s exorcismem mi připadá vzrušující; domnívám se, že při Babákově pověření hrála určitou roli podobnost jmen Babák a Boblig). „Mně to vyrazilo dech“, prohlásil ve své žalobě, „jako předsedkyně poslaneckého klubu by Kočí měla jít příkladem. Došlo k velkému pochybení a budeme žádat vysvětlení na poslaneckém klubu“. Marně se předseda John pokoušel poněkud zmírnit Babákovu přísnost (šlo prý částečně o mladickou nerozvážnost, o co z další části, už ovšem neuvedl). V úterý pak zasedl k rokování o případu poslanecký klub VV. Leč celý proces skončil neúspěšně, obžaloba se zhroutila.

Ukázalo se totiž, že oba krajně nebezpeční dinosauři byli sice v téže loži jako poslankyně Kočí, ale den předtím. Přenos zárodků na potenciální nositelku je v takovém případě vyloučen. Paní poslankyně v loži pobývala s hejtmanem Palasem, v podstatě neškodným dinosaurem čtvrté kategorie, a s exministrem Drobilem, který byl právě z iniciativy VV (případ Michálek) zbaven schopnosti někoho nakazit.

Odpověď na otázku, vznesenou v titulku tohoto textu, nemohla tedy znít jinak než: ne, ne, v žádném případě. Za mladickou nerozvážnost se musel klubu i obviněné omluvit nešťastný novopečený inkvizitor. Omluvu je třeba přijmout, byl to jeho první velký případ a všechny začátky jsou těžké. Doufejme, že napříště bude šikovnější: držme mu palce, tento prvek se v naší politice uplatnil naposled někdy v roce 1952 a jak to vypadá, mnozí z nás ho bolestně postrádají.

lidovky.cz 9. března 2011