Václav Klaus – terminátor

Prezident Klaus podrobil v pátek v Mladé frontě Dnes drtivé kritice vládní návrh důchodové reformy. Je to už druhé jeho zásadní vyjádření v tomto týdnu, v prvním se zastal kandidáta na náměstka ministra školství Bátory. Obojí bylo namířeno proti vládě a premiérovi, v prvním se prezident zastal kukaččího vejce, které chtěl uložit do vládního hnízdečka, druhé je závažnější. Klaus kritizoval jednak návrh reformy sám, jednak způsob, jakým ho vláda prezentuje (nedostatečně ho vysvětlila národu, to se dá říci vždycky a o všem a vždycky je to pravda; tedy aspoň trochu). Svou kritiku považuje za legitimní, protože v budoucnu se bude tak jako tak rozhodovat, zda návrh vetuje nebo ne, a nechce vládu zaskočit.

Prezidentova kritika je pozoruhodná jako akce: na Hradě, jak se zdá, opět vzniká silné mocenské centrum. Zatím měl prezident k dispozici jen slušně řečeno radikální, nebo chcete-li fundamentalistická uskupení jako Strana svobodných občanů nebo Suverenita, které oplývaly spíše rozhodností než voliči. Přitom z rozvržení české politiky, které vzniklo v době Topolánkově a Paroubkově, toho zbylo víc, než by se zdálo. ČSSD provozuje paroubkovskou politiku bez Paroubka (dohodli se na kritice kultu Paroubkovy osobnosti, hezké je, že to stihli ještě před jeho smrtí, v minulosti tomu bývalo jinak). Topolánek sice odešel, vystřídal ho horlivý premiant Nečas, překypující vstřícností k Hradu, ale Klaus s ním zápasí stejně jako s jeho předchůdcem, bez ohledu na to, že šokovaný premiér se zatím nijak moc energicky nebrání.

Jakýmsi problémem by pro Hrad mohla být velká převaha vládní koalice v Poslanecké sněmovně. Klaus problém řeší elegantně – přetahuje cílevědomě na svou stranu Věci veřejné, bez nichž je většina v čudu. VV mají s účastí ve vládě problém – chtěly by zachovat její výhody (pozice u korýtek), ale zároveň eliminovat nevýhody (pokles preferencí, je zvláštní, že strana s takovým profilem má po devíti měsících vůbec ještě nějaké preference). Vazba na prezidenta řeší, jak se zdá, najednou jejich i jeho nesnáze.

Tak vzniká prezidentský tábor. Nesnáz, že jej (ten tábor) vlastně nikdo, jak s oblibou říkává Klaus, nevolil, je odstraněna účastí Věcí veřejných. Klaus se svou družinou může zaujmout výhodnou pozici jazýčku na vahách. Protože má své lidi i v ODS a nová situace přispěje k rozkladu strany, může se do budoucna zmocnit buď její části, nebo dokonce všeho. TOP09 se dostane do izolace, aby mohla Klausovi jeho výhodu uzmout, musela by udělat koalici podporovanou komunisty. Kalousek se o to už jednou pokusil, nedopadlo to dobře. Zkusí to znovu?

Rozhodujícím, překvapivým momentem je naprosto destruktivní úloha prezidenta v politickém zápase. Destruktivní aktivity patří k jeho nátuře, ale cílevědomý pokus o rozbití koaliční jednoty je přece jen něco nového a překvapivého. Až ji rozbije, uvidí se, co dál. Zároveň se ukázalo, že k tomu, aby se mohl účinně a bezohledně plést vládě do vládnutí, stačí jediné: právo veta. Fakticky neznamená nic (Sněmovna ho může snadno přehlasovat), dává mu ale právo formulovat protinávrhy k vládním návrhům. Nemusí být nijak moc propracované, protože jejich účelem není je prosadit, nýbrž vládu, i tak už rozhádanou, úplně ochromit.

Situace nutí Nečase dělat Topolánkovu politiku. Nechce se mu ani trochu, ostatně, má na to vůbec? Topolánek měl sto a jednu chybu, ale tohle dovedl. Měl taky kolem sebe nějaké lidi. Za Nečasem stojí Vondra se svým masivním problémem z minula a paní Němcová, která miluje bohužel nikoli jeho, ale Klause. Takže je sám jako kůl v plotě. Klaus si s ním může hrát jako kočka s myší.

6. března 2011