Fajnie być sobą

Nevyznám se moc v tom čemu se říkalo pop-music (říká se tak tomu pořád?). Protože musím každý den prolistovat pár novin včetně kulturní rubriky, občas mi padne do oka nějaké jméno. Například Ewa Farna. Na první pohled mi to připadlo jako neobyčejně divoký pseudonym. Pak jsem přišel na to, že je to asi docela obyčejné jméno. Jenže polské. A rozpomněl jsem se (to je příznačné, člověk se musí rozpomínat), že cca padesát tisíc našich spoluobčanů jsou Poláci. Našimi spoluobčany byli i jejich rodiče, i jejich prarodiče, kteří se našimi spoluobčany stali. Rozhodla o tom po první světové válce vítězná Dohoda, jich se nikdo na nic neptal. O okolnostech se nechci šířit, stydím se za ně.

Poláci v Československu měli smůlu: za prvé, v porovnání s Němci a Maďary jich tu bylo poměrně málo (podařilo se mi někde vyštrachat k roku 1921 číslo 70 tisíc, nebylo to jednoduché a krk bych za ně nedal). A za druhé, oba jazyky, čeština i polština, jsou si podobné, existuje dokonce jakési přechodné nářečí. To je předpoklad více i méně spontánního odnárodňování: sedmdesát tisíc v roce 1921, padesát tisíc v roce 2001.

Mohla jich být taky nula. Za druhé světové války razil dr. Edvard Beneš teorii, že ve slovanských státech nemají být „jinoslovanské menšiny“: dotyční si mohou vybrat mezi asimilací a emigrací „do vlasti“. Stalin mu to pak naštěstí zatrhl.

Naši polští spoluobčané mají teď ovšem problém. Blíží se sčítání lidu, a podle zákona je podmínkou pro to, aby v té které obci byly polské nápisy a polské školy, je 10% těch, co se hlásí k polské národnosti. Kongres Poláků v ČR se snaží povzbudit Poláky na Těšínsku, aby se přihlásili ke své národnosti. Mají na to právo. Za tím účelem vznikl spot, v němž vystupuje Ewa Farna a uvádí ho větou z titulku. Překládat ji snad nemusím.

Státy etnicky nesourodé jako první čs. republika si svou obrovitou, nepřirozenou národnostní pestrostí nesly v sobě ortel smrti i sklon k násilným, nelidským řešením. Státy národnostně totálně homogenní v Evropě neexistují, jsme povětšinou svobodný kontinent. „Menšina“ není něco, co je nutné trpět jako nutné zlo, ale naopak něco, co může při rozumné národnostní politice spojovat, ne rozdělovat. Detailní příklad: Ewa Farna zpívá česky i polsky.

Proto bychom měli držet Polákům na Těšínsku palce, aby se prosadili a udrželi si svou identitu. Jak říká název toho spotu: Fajnie być sobą.

lidovky.cz 3. března 2011