Poděláno jest

Nejprve stručně, co se stalo: ministr zdravotnictví, vedení LOKu a ČLK se dohodli na společném memorandu, které má zabránit hromadnému odchodu lékařů z nemocnic. Memorandum bude podepsáno, vysloví-li s ním souhlas odboráři v regionech a začnou-li stahovat výpovědi – pak je s pravděpodobností hraničící s jistotou podepíše i vláda a bude ruka v rukávě.

Podstata budoucí dohody je: nemocniční lékaři dostanou okamžitě necelé dvě miliardy Kč, budou jim přidány do platů podle jejich kvalifikace a délky praxe, změna tarifních tabulek bude provedena neprodleně. Na sestry zbude asi sto milionů Kč (přijdou na řadu až příští rok). Příští rok budou také lékařské platy zvýšeny o dalších deset procent. Zbytek do původního požadavku (1,5 až trojnásobek průměrného platu, cca 8 tisíc až 12 tisíc na osobu) dosáhnou lékaři v roce 2013. Reformní a protikorupční kroky bude ministerstvo provádět ve spolupráci s LOK a ČLK. Pokud by LOK obsah dohody neschválil, dostanou nemocniční lékaři stejně přidáno těch 5 – 8 tisíc na osobu, ale jen do odměn.

„Předseda asociace krajů“ (tedy rozuměj ČSSD, hlavní podporovatel protestní akce nemocničních lékařů) i prezident ČLK Kubek dohodu v podstatě podporují a Hašek vyzve nemocniční lékaře, aby, pokud dali výpovědi, je stáhli. Jasno není v odborech, dělí se, jako kdysi ruské bolševické politbyro, na „jestřáby“ a „holubice“. Je to ale zřejmě jen jakási hra, pan Engel bez Kubka a Haška není nic. Bude možná chvíli dělat fóry a držet vládu v nejistotě, to nemůže nikdy škodit.

Podstatou „dohody“ je kapitulace vlády, zamaskovaná jako kompromis. Platové požadavky byly splněny, to, že jsou rozloženy do tří let, nemá význam, vláda od nynějška ví, že musí poslouchat. LOK a ČLK navíc získají právo spolurozhodovat v podstatných věcech na ministerstvu zdravotnictví. Že by usilovaly přímo o náměstkovské posty, to asi ne, je pohodlnější to dělat ze zákulisí. Odpovědnost nese ministr. A naprosto základní věc: ukázalo se, že bezohledné vydírání, zároveň pacientů i vlády, se rentuje. Vláda se vůbec ani neodhodlala vzdorovat, kapitulovala už čtrnáct dní před tím, než se měla realizovat částečná, ale citelná destrukce systému českých nemocnic. To je povzbuzující signál pro nemocniční lékaře: mohou si dovolit všechno. Kdo se podělal jednou, podělá se znovu. A je to zároveň povzbudivé pro ostatní skupiny, hlavně pro ty, které mají dostatečně ostré lokty, jejichž příslušníci jsou náležitě morálně otrlí a které dokáží ohrozit na zdraví a na životě slušné množství svých bližních najednou.

Proč vláda podlehla? Je přes zdánlivě velkou podporu v parlamentu nejednotná, rozhádaná a neakceschopná. Hlavní starostí každého koaličního partnera je urvat jakýmikoli prostředky co nejvíc výhod na konto těch druhých. Premiér je slaboch a nelze od něho očekávat rozhodnost vůči nikomu jinému, než vůči těm, o nichž předem cítí, že jsou o hodně slabší než on sám. V tom posledním je podobný svým lékařským oponentům.

Veřejnost je apatická, ti, kteří mají možnost ji ovlivňovat, celou záležitost podcenili a začali reagovat příliš pozdě. To je také velká vina autora těchto řádků. Taky kvůli nim dostala česká společnost a český stát těžkou ránu. Od společnosti a od státu lidé, jednotlivci, slabí a bezbranní očekávají pomoc a zastání: teď se ukazuje, že nemohou očekávat nic. Společnost stát se v základní věci projevily jako nefunkční.

Jistě, není konec světa. Je třeba přemýšlet, co dál. Jak tuto situaci změnit. Bohužel, za současného stavu to vůbec nebude lehké.

lidovky.cz 15. února