Mladá fronta Dnes brání svobodu vydírat

Mladá fronta dnes zachází s peticí Protest proti kapitulantství dosti neotřelým způsobem. Nejprve tam vyšel hezký komentář Mirky Spáčilové, aniž by bylo v nějaké zprávě řečeno, o co jde. Teď dali k dispozici text, kde se říká nejen o čem petice je, ale taky, co si o ní čtenář má myslit, aby snad netápal. Autorem svérázného textu rudoprávního charakteru je Josef Chuchma. Vyjadřuji se k němu proto, že pouze mne pan Chuchma uvedl jménem.

Pan Chuchma ospravedlňuje akci nemocničních lékařů tím, že „demokracie stojí… na soutěži, a to velmi tvrdé soutěži, v níž se prosazují zájmy jednotlivých profesních skupin či vrstev společnosti.“ Je tu sice na jedné straně rovnost před zákonem, ale na druhé tvrdý fakt, že „vyděračský“ (pan Chuchma píše decentně v uvozovkách) potenciál jednotlivých profesí se liší, a s vysokou mírou „zraňujícího“ (!) potenciálu musí politická reprezentace počítat. Zde je slušné dodat (pan Chuchma to ovšem nedělá) že vysoká míra „zraňujícího“ potenciálu se vyskytuje tam, kde vydírající „profesní skupina či vrstva“ má faktický státní monopol: to není případ „zdravotnictví“ jako takového, nýbrž jen a jen lékařské nemocniční péče. Jaký je monopol v energetice (jak široký pojem!), v dopravě, v telekomunikacích? Pokud vynecháme Gazprom, žádný. Když Vám nepojede vlak, zbývá autobus, automobil, v některých případech stačí i bycikl. Když vám umírá předčasně narozené dítě, jste v jiné situaci. Zneužití monopolu v krajně citlivé věci je hnusné a podlé.

Jako úplně nesmyslná mi připadá taky úvaha pana Chuchmy o tom, že nikomu nevadí, jak jsou u nás drahé léky (o 8% víc než v SRN), ale vadí „doktoři“, protože jsou snazším terčem. Tak především: žádní “doktoři“, ale iniciativa Děkujeme, odejděte, LOK a ČLK, tj. organizátoři té akce, a pak ti, kteří ze k ní z hlouposti nebo vyčůranosti přidali. A za druhé: problém není v první řadě v tom, co žádají (i když o razantním zvýšení platů, kolem něhož se nyní vše točí a které je přitom nestydatě vydávané za pouhou součást jakýchsi „reforem“, by se mělo diskutovat, protože přidat si v podstatě zasloužíme všichni, a nejen ti, kteří mají dost mohutné pěsti a dost špičaté lokty, což je demokracie podle pana Chuchmy), ale jak to žádají: pokud nám nevyhovíte, je pravděpodobné, že se zhroutí nemocniční lékařská péče (náš exodus), a veškerou odpovědnost za váš exitus pak neneseme my, ale vláda, která nám nevyhověla. Čili vyděračství nejhrubšího zrna.

Prý je „nepravda“, že dnešní vyděračství nemá precedens, protože je tu stávka železničářů z druhé poloviny devadesátých let. Jenže železničáři neměli monopol na dopravu a na jejich stávce nezávisel přímo a bezprostředně život vašich dětí.

Pan Chuchma pochvalně cituje Josefa Mlejnka ml.: schopnost vyděračů hájit vlastní zájmu a jít kvůli nim i do tvrdého střetu je prý v něčem pozitivní. Citát je vytržen z kontextu a působí nesmyslně: takovou schopnost vykazuje i bankovní lupič nebo pedofil. Jde o legitimitu těch zájmů, a především o způsob, jak se zájmy, byť legitimní, ve „střetu“ prosazují. Technika nemocničních lékařů je: když nám vláda nevyhoví, končíme, a pokud vy pak náhodou chcípnete, je to vina vlády. To je sprostota, nad níž se tají dech.

Mladá fronta Dnes 15. února 2011