V Právu jako za starých časů

Způsob, jakým Právo referuje o akci nemocničních odborářů, mi připomíná dobu před listopadem 1989. Persony se vyměnily, technika zůstává. A hlavně zůstává bezmocný vztek, který člověk cítí nad obsahem textů, z nichž špičkovou úroveň dnes mají ty Petra Uhla a Lukáše Jelínka. Reagovat mohu na internetu (do Práva nepíšu). Přiznávám, že je to lepší než ve sborníku o dvaceti strojopisných exemplářích. Přece jen se něco změnilo k lepšímu!

Petr Uhl se domnívá, že nynější vítězství lékařských odborářů (v tom s ním souhlasím, jde o vítězství) není výsledkem slabosti vlády, nýbrž zásluhou demokratického, právního státu. Tady bych se přece jen neukvapoval, slabost vlády považuji za dominantní, a pokud jde právní stát, vyčkal bych, jak dopadne trestní oznámení dr.Kubíčka. (pro pana Kubka a spol. podotýkám, že trestní oznámení je něco jiného než obvinění, může ho podat každá soukromá osoba, což se v tomto případě stalo, a „orgány činné v trestním řízení“ ho mohou taky jednoduše odložit).

Pan Uhl se ptá, kteří chartisté protestovali proti Kubkovu srovnání akce LOK s Chartou 77. Mohl si to přečíst na lidovkách.cz, ale rád mu tu práci ušetřím: Luboš Dobrovský a Miloš Rejchrt (uvádím je proto, že, jak předpokládám, jsou i pro p. Uhla počestní, pravověrní, prověření chartisté).

Pan Uhl tvrdí, že „protestující“ chtějí jen to, co chtěla Charta77: aby stát dodržoval své zákony, pokud jde o lékařské přesčasy. Jistě, stát je může začít dodržovat, tím se mj. platy nemocničních lékařů razantně sníží. Jenže lékaři chtějí, aby platy měli vyšší, než dosud, a to za méně práce. Nic podobného v požadavcích Charty77 nenacházím. Navíc hrozí, že v případě, když se tak nestane, organizovaně přispějí k destrukci českého zdravotnictví. Tuto možnost Charta 77 neměla, a řekl bych, že kdyby ji měla, nedokázala by se na ní, jak aspoň doufám, dohodnout. Neřeším tu otázku adekvátnosti lékařských platů, nespokojenost nemocničních lékařů chápu, ale otázku srovnání s Chartou 77, k němuž se Uhl hlásí.

Pan Uhl říká, že lze do jisté míry srovnávat mediální kampaň proti Chartě s dnešní mediální kampaní proti LOKu. „I tehdy se v mediální kampaní mávalo protesty lidu proti Chartě.“ Tak za prvé: tehdy na rozdíl od dneška neexistovaly průzkumy veřejného mínění. Ty všechny dnes tvrdí, že většina lidí je proti lékařským protestům. To samozřejmě nic neznamená, lid se může mýlit. Mluvit o „mávání“ je ovšem drzost. A za druhé: k akci vznikly dvě petice. První podporuje lékařské odboráře, informace o ní vyšla ve všech českých novinách i v elektronických médiích. Druhá lékařské odboráře kritizuje (a kritizuje taky vládu, za kapitulantství). Vyšlo o ní pár komentářů a její text byl zveřejněn v jednom týdeníku. Obě jsou nyní přístupné na internetu, počet signatářů je zrovna dnes zhruba fifty-fifty. Pokud jde o mediální kampaň, vede ji hlavně Právo (viz dnešní komentáře). Proto je taky slušně řečeno nepravda, že dnes většina novinářů vládě fandí. Nejde o to, má-li vláda pravdu nebo ne, nýbrž o to, je-li nemocničně-lékařsko-odborářská akce sprosťáctví, nebo ne. A je li vláda vládou kapitulantů, nebo ne.

I s tím riskujícím lékařem to není zase až tak jednoduché. Minimálně stejně riskuje v našich poměrech penzista, který je odkázán na nemocniční zákrok (i když třeba ne urgentní), když se odloží, neumře na to, jen možná za čas chcípne bolestí, a přitom je mu postup LOKu odporný. No a co: náš exodus, jeho exitus.

A nakonec pan Jelínek: proti lékařům „jsou prý poštvávány zdravotní sestry“ – kým? To vypadá jako „neadresná denunciace“. K tomu bych chtěl říci: je přirozené, že když si lékaři ukousnou větší krajíc platů, budou chtít dostat přidáno i ony. Jenže mají smůlu: jejich část (Asociace sester) si řekla příliš slušně, nechtějí se přidat k vydírání. Nato byla dr. Engelem nepřímo označena za stávkokaze a dostala na srozuměnou, že nemají nárok. Pokud zbabělá vláda na tuto argumentaci přistoupí (ministr Heger si vymyslil chytristiku, po pilátovsku si umyje ruce a nechá to na „zařízeních“), zaslouží si to nejhlubší opovržení.

lidovky.cz 11. února 2011