S nemocničním jídlem roste odborářská chuť

Ještě včera odpoledne všechno vypadalo skoro jako idyla, taková, na jaké jsme u nás zvyklí: vláda ustoupila, kde mohla i kde nemohla, a lékaři si libovali, že sice daleko všechno není vyřešeno, ale základní posun (do vládního podřepu) už nastal.

Pak se ukázalo, že to nebude tak jednoduché. Za některé lékaře, kteří dali výpovědi, si už nemocnice našly náhradu. Z toho, že někteří odešli, je zase management nemocnic radostí bez sebe. Pracovní vztahy se navazují mezi zaměstnavatelem (nemocnicí) a zaměstnancem: pokud do toho chtějí nějak zasahovat krajští gubernátoři (Hašek už naznačil, že k tomu mají instrumenty), bude to jako za bolševika.

Zároveň je v choulostivém postavení i předseda LOK Engel. Bylo by totiž mimořádně legrační, kdyby ti, co šli s kůží na trh a opravdu dali výpověď (nebo aspoň někteří z nich), dostali kopačky, kdežto ti, co zůstali, by byli odměněni vysokými platy.

V daleko prekérnější situaci je ovšem vláda. Stalo se jí to, co se stává všem kapitulantům. Český svaz zdravotních sester projevil loajalitu ke státu ve svízelné situaci (na tom není nic nepatřičného, já jsem k tomuto státu taky loajální) a k vyděračské akci Děkujeme, odcházíme atd. se nepřidal. Pan Engel je rozhodnut je za to teď vytrestat: „Sestry se tvářily, že jsou spokojeny, a k akci se nepřipojily. Nejsem nějaký asociál. Ale jejich platy by se měly řešit až v druhé fázi.“ To je řeč hodná malého Bonaparta z filmu Někdo to rád horké. A fakticky to znamená: o tom, co kdo v nemocnicích dostane a koho vezmeme u huby, budeme napříště rozhodovat my. A první akce po vítězné stávce je vždycky účtování se zrádnými stávkokazy.

Premiér Nečas zatím žmoulá prosebně čepici: samozřejmě se předpokládá, že drtivá většina té dvoumiliardové sumy půjde na naše milé doktory, ale „říci automaticky, že na sestry s prominutím kašleme, je nepřijatelné“. Z toho plyne, že neautomaticky by to šlo. Co to znamená?

Vláda stojí před volbou, kterou bohužel vlastně už propásla. Zachová se proradně, nebo ne? Lékaři naopak přitvrzují: Hegerův návrh je krok správným směrem, ale holoubku, přidat musíš! dvě miliardy jsou jen ohlodaná kost, chtějí systémové řešení (kolik to hodí?). Regionální organizace LOKu nesouhlasí s kompromisy a LOK tedy předloží svůj vlastní komplexní návrh, který vyřeší všechny sporné body. Musí to být do 12. února, pak je už pozdě.

Rýsují se dvě možnosti: buď se bude dál „jednat“ jako na perském trhu, s tím, že vláda by dělala ústupek za ústupkem, protože kdo se podělal jednou, podělá se pokaždé. Nebo říci rozhodné „ne“. Obávám se, že tuto příležitost už propásla, a že o tom, co v případě nedohody, se vůbec není schopná sama dohodnout. Ale k čemu je nám pak taková vláda?

31. ledna 2011